______________________________



Zakladatel islámu Muhammad (asi 570 – 632) pocházel z vedlejší větve Kurajšovců. Svého otce – obchodníka – údajně ani nepoznal; po smrti jeho matky se jej ujal strýc. Jinak jsou zprávy o jeho dětství a dospívání nespolehlivé. Ve svých 25-ti letech vstoupil do služeb bohaté vdovy Chadídži, s níž se zakrátko oženil a byl tak finančně zajištěn, že se mohl věnovat vlastnímu obchodu. Co se týče vlastního Muhammadova náboženského prožitku, není jednoduché jej blíže objasnit. Uvádí se, že mu prvního zjevení dostalo někdy kol. r. 610, v době, kdy se nacházel v těžké psychické krizi. Poté, co se vyrovnal se skutečností, že je poslem božím, začal svá zjevení vykládat rodině, pak blízkým a někdy po r. 613 vystoupil na veřejnosti. Prvními tezemi byly zprávy o všemohoucnosti a dobrotě Boha, který je příčinou nejen stvoření, ale i zániku člověka, po němž bude následovat zmrtvých vstání a soud.

Postupně Muhammadových přínivců přibývalo, až se stali v rámci Mekky významnou skupinou a pro vládnoucí Kurajšovce postupně i opozicí; v diskusích s odpůrci dotvářel Muhammad obraz islámu do téměř konečné podoby. Když jeho vlilv stále sílil, pokusili se s ním Kurajšovci uzavřít kompromis – chtěli po něm, aby do svého náboženství zakomponoval i původní božstva. To Muhammad odmítl a vládnoucí rod vyzval obyvatele Mekky k jeho bojkotu. V té době vyslal Muhammad skupinu svých příznivců pryč z Mekky, aby přestáli nadcházející pronásledování. On sám využil velké podpory vlastní rodiny, která mu poskytla zázemí pro další říření nové víry. Situace se ale vyhrotila v r. 622, kdy další skupina muslimů opustila Mekku, aby vyhledala nové centrum víry. V tomtéž roce byl na Muhammada podniknut pokus o atentát, kterému unikl, ale další ohrožení nehodlal riskovat a tak sám tajně opustil Mekku a 24. září 622 vstoupil do oázy Jathrib. Toto datum je uctívano jako tzv. hidžra, znamená „navázání nových kmenových vztahů“ a je považována za počátek muslimského letopočtu. Na Muhammadovu počest přijal Jathrib jméno Madínat an-Nábí (Město Prorokovo), zkráceně Mandína (Medína). Zde vybudoval Muhammad především pevnou obec věřících, opřenou o stejně pevnou státní správu. Sám pak stanul v čele této muslimské obce (umma), v níž se ale nacházelo také řada nemuslimských obyvatel. V desetiletí po příchodu do Medíny tak byly položeny základy kultu, rodinných vztahů, práva a všeobecných příkazů. Zároveň bylo během 20.-tých let svedeno několik bitev s Mekkou vedenou Kurajšovci, kteří tako střetnutí vesměs prohráli a r. 629 dokonce Muhammad uskutečnil tzv.