A od roku 396 až do své smrti v roce 430 působil jako biskup ve městě Hipponu. Pochován je v Lombardské Pavii, v kostele Ciel d°Oro.
Jak již bylo řečeno, jeho filosofie (pokud lze jeho učení takto nazvat) vychází z osobního, velmi citového prožitku. Šlo mu především o porozumění Ježíšově zvěsti a obnovu jejího smyslu a hlavně životnosti. Na člověka hleděl jako na vrchol stvoření, v církvi viděl nabytí jistoty spasení. Známý je také jeho princip dvou světů - božího a zemského.
Podívejme se nyní na některé skutečnosti, které se staly mimochodem základem pro rozdílná chápání. Jedná se především o Augustinovo místo v dějinách, dále jeho spory s heretiky, při nichž formuloval nešťastný precedens k pronásledování "kacířů", a další Augustinův ohlas ve středověké filosofii.

Dvojí svět
Pokud chceme hodnotit sv. Augustina, musíme tak učinit s přihlédnutím k době, v níž se střetávaly myšlenky a národy dvou rozdílných epoch. Není známo přesné datum konce starověku a počátku středověku, ale ať se tak stalo roku 476 nebo jindy, je nepochybné,že antika Řecka a Říma měla co do způsobů myšlení zásadní vliv na formování raného středověku. A pochopitelně nesmíme zapomenout na ohlas tradic v umění, právu, morálce a samozřejmě i filosofii dob pozdějších.
Ale pro rané období mělo zásadní význam první století po Kristu. Zde se objevuje nový duch klasických škol. To je skutečná křižovatka názorů a vyznání. Vše má možnost se poměřit se vším - magie, mystika, astrologie, judaismus, křesťanství, císařství, apoštolové......labyrint světa. Světa, jenž je odsouzen k rozpadu na mnohoříši. Mnohoříši, kterou je potřeba spojit alespoň vírou. Vírou, jenž bude spojovat národy.
A ze všech vykupitelských náboženství se nejvýrazněji prosadilo právě křesťanství a to především díky své výborné organizovanosti a všeobecné přístupnosti.
Existuje názor, že středověk je záležitostí barbarů, tj.národů, jenž pronikaly do římského impéria převážně ze severu. Tam se také přesunula raně středověká centra politiky, vzdělanosti a náboženství. Dobyvatelé si postupně osvojovali antickou tradici i učení tzv. prvních církevních otců. A to, co bylo objeveno, bylo nutno uspořádat k použití v další významné době - v období scholastiky.
Takto široce je nutno chápat Augustinovu dobu. Není to jeden lidský život, ani století.Mnohem více. A Augustin jakoby stál ve středu toho proudu. Podstatné a základní již bylo vykonáno před ním - byla provedena syntéza antiky a křesťanství.