Augustinus Aurelius ve středověké filosofii

Sv. Augustin - ztroskotání křesťanství i antiky
Těmito slovy hodnotí Augustina spisovatel a filosof Egon Bondy (vl. jménem Zbyněk Fišer,PhDr.).A zdá se to být skutečně tak.Augustinus byl člověkem velice citově založeným a prožíval rozporuplnou dobu,která se nemohla na člověku jeho ražení neobrazit. Je autorem díla neobvyklého rozsahu,po dlouhou dobu byl také patrně největší církevní autoritou. Z jeho díla a odkazu pak čerpali mnozí. A kolik jich bylo. A přitom tak rozporných názorů. Časem se z jeho nauky mnohé vytratilo, bylo přehodnoceno,pošpiněno či zatraceno.
To je ale osud snad všech velkých myslitelů. Většinou jsou nepochopeni, dochází ke zjednodušování.Stejně tak i Augustin. Jeho názory nakonec nesplynuly úplně s dějinami křesťanství. Možná proto, že byly často nad možnosti chápání obyčejného člověka. A na něm pozdější vývoj stál. Tato masovost křesťanství, posvěcená odkazem sv. Řehoře, tento vývoj pořádně zatřásl základy Augustinovy nauky.
Navíc tato staví na citovosti a prožitku a je tedy v příkrém rozporu s později přijímaným tomismem, podepřeným rozumem, racionálním uvažováním a logickými postupy,ježto mají blíže k "zvědečtění" teologie, ale na druhé straně jim chybí právě Augustinova citovost.
Z toho všeho plynou rozporuplná hodnocení tohoto církevního učitele. Podobně jako byl jeho život, jeho učení, jakým byl on sám. A ostatně i doba, v níž žil. Moře vrhlo jeho archu na břehy středověku. A tento si ji vzal. Ač potrhanou, plnou tajemna a pochyb. Vzal si ji a učinil z ní vlajkovou loď své svaté flotily. Plula, ale stíhána bouřemi. Její lodi se potápěly. Jakoby nakonec zbyla z Augustina jen ta tajuplná síla, ženoucí svět dopředu. Ten věčný pocit nekonečnosti, tušení možnosti...

Život sv. Augustina
Nebudu se zde podrobněji šířit o známých věcech. Nicméně pro další výklad je nezbytné zdůraznit některé významné a u Augustina přelomové kapitoly jeho života.
Pocházel z Thagasty v Numidii (nar. 13.11.354), jeho matka Monika byla křesťanka. Studoval v Kartágu a v Římě. V letech 373 až 382 se hlásil k manicheismu. Tento postoj překonal četbou novoplatoniků a také díky kázání biskupa Ambrozia. To ho přivedlo ke studiu bible, při němž zažil vnitřní obrácení. V noci ze 24. na 25. dubna 387 se dal pokřtít společně se svým nemanželským synem. Roku 391 odchází zpět do rodné Thagasty a stává se presbyterem.