Egypské nábožensví

Vznik Země podle egyptských bájí.

Nejdříve byla tma a pravodstvo, jehož vlny se převalovaly bez účelu. V té době žil pouze bůh pravodstva Nóvev. Po čase se z tohoto pravodstva vynořil zářící bůh Re, podobný brouku skarabeovi. Před jeho jasem ustoupila tma, nebylo však nikoho, komu by vládl. Proto vytvořil ze svých slin boha vzduchu Šova a bohyni vlhkosti Tefnet, kterým se narodily děti – bůh Země Geb a bohyně nebe Nút. Tím se rozdělil svět na nebe a zemi a mezi ně vstoupil vzduch a oddělil je. V té době žili bohové ve světě bez lidí. Jako každý, i bůh Re měl své nepřátele. Do boje s nimi posílal své oko. Když byl jednou boj příliš dlouhý a oko se dlouho nevracelo, vyrostlo v Reově hlavě oko nové. Původní oko se po čase vrátilo, zarmoutilo se a dalo se do pláče. Každá slza, která dopadla na zem, se proměnila v člověka. Bůh Re však na své oko nezapomněl, proměnil je v hada brejlovce a pozvedl na své čelo. Lidé se na zemi rodili, žili a umírali. Proto sestoupil do Západní říše, říše zesnulých bůh Anúpev a začal vážit na spravedlivých vahách srdce zemřelých. Tento bůh měl tělo jako člověk, ale hlavu šakalí. Když však Re zestárl, začali se lidé proti němu bouřit. Re se obrátil o radu ke svému otci Novévovi. Ten mu však poradil, aby proti lidem vyslal své oko. Re pohlédl na zem a lidí se zmocnilo zděšení utíkali se skrýt před hněvem Reova oka. Re dal oku podobu bohyně Hathor, bohyně s kravskou hlavou a ta sestoupila k lidem. Její zakřivené rohy svítily jako blesk, vrhala se na lidi, pobíjela je a pila jejich krev. Když Re chtěl ukončit hubení lidí, bohyně Hathor ho neposlechla. Proto ji nechal připravit nápoj z mandragory a piva, který se rudě zbarvil a lstí ji přiměl, aby se napila. Nápoj ji omámil a tím Re zachránil lidstvo. Bůh Re však stárnul dál a už nechtěl dále žít s lidmi. Proto zavolal Novév bohyni nebe Nút, aby vzala Re na svá záda. Nút se proměnila v obrovitou krávu a vzala Re na svůj hřbet. Jak se zvedla nad zem, stala se z ní obloha. Nút se podívala pod sebe a zachvěla se závratí z té hloubky. Re, který ucítil její strach, požádal boha vzduchu, aby se postavil pod bohyni a podepřel ji. Od té doby nese obloha slunečního boha Re. Ráno vychází Re z východní nebeské brány do svého člunu. a večer sjíždí k branám západní říše mrtvých. U brány podzemní říše Re přesedne do nočního člunu, v němž pluje temnými vodami podsvětí a vnáší alespoň na chvíli mezi zemřelé světlo a radost.

Amon, bůh města Vesetu, stvořitel a pán světa, král bohů.

Až k takovémuto vznešenému titulu pomohlo zpočátku bezvýznamnému místnímu bůžkovi ustanovení Théb hlavním městem egyptské Nové říše. Tím se totiž stává místní božstvo nejvýznamnějším bohem celé egyptské říše a vzhledem k tomu, že období Nové říše je nejslavnější období starověkých egyptských dějin, je posléze nejmocnějším egyptským bohem vůbec. Protože byl mezi významnými bohy služebně nejmladší, bylo potřeba vyřešit jeho vztahy vůči nim. Pro tyto účely byly vymyšleny různé podoby toho boha, takže známe jeho sloučení s bohem slunce Re zpočátku jako Amona-Rea, který se časem změnil v jedinou božskou osobu Amenrea. Později se připojil další bůh ranního slunka Harachtej, čímž vzniknul Amenre-Harachtej. Do třetice všeho dobrého k němu připojili Reova otce Atuma, čímž vznikla trojjediná božská osobnost Amenre-Harachtej-Atum. Podobným procesem procházel i vývoj ve vztahu k bohu stvořiteli Ptahovi, kdy Amona rozdělili do několika generací, z nichž první předcházela ještě Ptahovi. Nejznámějším a největším chrámem Amonovým je slavný chrám v Karnaku, který podle slov Champollionových byl stavěn pro lidi vysoké sto stop. O tomto obrovském komplexu se podrobněji zmiňujeme na specielní stránce. Amonovým posvátným zvířetem byl beran, zobrazovaný většinou v podobě beraní sfingy, tj. tělo lva s beraní hlavou. Patřily mu božské a vladařské insignie a navíc dvě dlouhá pštrosí pera na koruně. Až na výjimky bývá zobrazován v lidské podobě, se slunečním kotoučem před pštrosími pery na koruně. Tělo bývá bílé. Výjimečně může být zpodobován s beraní hlavou nebo jenom beraními rohy.


Bůh v podobě sokola anebo muže se sokolí hlavou. Bůh slunce, nebe a světla, dědic pozemského panství boha Usíra a božský vládce Egypta. Kult tohoto boha je velmi zajímavý. Předpokládá se, že bylo Hórů více, my se však budeme zabývat podobou nejznámější, a sice podobou vládce Egypta. Kult boha Hóra byl nejspíš prvním celoegyptským božským kultem. Kde jeho kult vznikl, není zcela jisté. Jeho stopy nalezneme jak v Horním, tak v Dolním Egyptě. Vzhledem k tomu, že egyptští panovníci se prohlašovali za jeho nástupce, jejich první jméno bylo vždy Hórovo jméno. Podle různých pramenů měl Hór také různé rodiče, mimo jiné i boha slunce Atumna, ale uvádí se také vznik samozrozením. Nejčastěji však bývají za jeho rodiče považováni božští sourozenci Usíris a Éset. Jako mladý se bůh Hór hlásil o dědictví vlády nad světem po svém zavražděném otci Usírovi, soud však po několika různých verdiktech rozhodl, že se vlády ujme vítěz přímého souboje mezi vrahem Usíra a dosavadním vládcem Sutechem na straně jedné a Hórem na straně druhé.

Hór v tomto boji zvítězil a tím se stal vládcem Egypta. Hórovi čtyři synové Hapi s hlavou opice, Duamutef s hlavou šakala, Imset s hlavou muže a Kebehsenuf s hlavou sokola byli bohové čtyř světových stran a ochránci tělesných pozůstatků zemřelých. Hór bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou nebo přímo jako sokol.

SUTECH
Bůh pouště, bouřek a moře. Bratr a vrah boha Usíra. Uctívání boha Sutecha mělo velmi zajímavý vývoj. Tak jak je známé z bájí o Usírovi a Hórovi, jej zná až poslední období egyptské historie. I když to nikdy nebyl bůh sympatický, nebylo to s ním zpočátku až tak zlé. V průběhu druhé dynastie se na krátké období dokonce stává hlavním bohem. Jeho hlavními atributy totiž vždy byly síla a moc. Dokonce ještě král Ramesse II., vrcholný panovník Nové říše se označuje za silného jako Sutech. Svým původem je to bůh hornoegyptský, ale velice rychle se dostal do devatera bohů uctívaného v Oně. Jako syn bohyně nebes Nút a boha země Geba si - jak bylo v Egyptě dobrým zvykem – vzal za ženu svoji sestru Nebthet. Tu však neustále urážel a dokonce ji obvinil z neplodnosti. Aby toto nařčení vyvrátila, zplodila syna se svým druhým bratrem Usírem. Tímto synem byl pozdější bůh mumifikace Anup. Toto asi bylo jedním z hlavních semen sváru mezi oběma bratry, který vyvrcholil Sutechovou vraždou Usíra. Sutech se ujal moci, avšak Éset porodila Usírovi syna Hóra a úspěšně ho vychovala. Hór se dožadoval navrácení moci , avšak Re jeho nárok neuznal, protože se bál Sutechovy síly. Reovo rozhodnutí pohoršilo většinu bohů a především Hórova matka Éset dokázala vyvolat nové rozhodnutí, kdy byla Hórovi předána moc. Sutech však nebyl potrestán a navíc mu byl zdvojnásoben majetek. S tím se ale Sutech odmítl smířit a tak nakonec rozhodl přímý boj, který rozhodně nebyl veden v rukavičkách. V tomto boji však Sutech podlehl.
Zobrazován bývá Sutech jako štíhlý muž v bederní roušce s rukama ve výhružném nebo přímo bojovném držení. Místo lidské hlavy má hlavu svého nejoblíbenějšího posvátného zvířete, které však dodnes nebylo pojmenováno. Jedná se o jakýsi hybrid mezi velbloudem, žirafou a ještě několika dalšími zvířaty.