Vyspělé země se v současné době potýkají s demografickými problémy, které odrážejí narůstající nepoměr mezi populací v produktivním a poproduktivním věku. Výdaje na důchodové systémy a na celou sféru sociálního zabezpečení se zvyšují takovým tempem, že většinu vyspělých států nutí revidovat důchodovou politiku. Tento vývoj se nevyhýbá ani České republice. V odborné veřejnosti probíhá rozsáhlá diskuse o transformaci systému důchodového zabezpečení v ČR. Kromě příspěvků publikovaných v odborné literatuře, jako je např. monotematické číslo časopisu Finance a úvěr 1/98, lze v této souvislosti připomenout generační střetnutí dvou základních přístupů k reformě důchodového systému, ke kterému došlo v průběhu III. ročníku mezinárodní odborné konference na téma „Teoretické a praktické aspekty veřejných financí v ČR“ pořádané Katedrou veřejných financí VŠE v Praze v březnu 1997. K této diskusi připojujeme několik našich poznatků.

Důchodové pojištění je nedílnou součástí sociálního a ekonomického systému. Jeho reforma musí tudíž respektovat řadu faktorů, především tradice a historický vývoj, stupeň ekonomického rozvoje a mezinárodní souvislosti. Důchodové pojištění se určitým způsobem dotýká každého občana. Důchodové pojištění v ČR je povinné pro všechny ekonomicky aktivní osoby, je založeno na základním principu mezigenerační solidarity a jeho stěžejní pilíř je charakterizován průběžným financováním důchodových dávek z vybraného pojistného od ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dalšími hlavními rysy stávajícího dávkově definovaného důchodového systému v ČR je dvousložková konstrukce výpočtu důchodových dávek a garance jejich výplat ze strany státu. Dávky důchodového pojištění v současné době pobírá zhruba 2,5 mil. občanů, což je více než polovina populace v aktivním věku. Placením příspěvků na důchodové pojištění jsou zatíženi všichni ekonomicky aktivní občané i zaměstnavatelé, což se projevuje v nákladech na pracovní sílu. Výdaje na důchodové pojištění představují asi 9 % HDP (Klimentová, 1998).

Průběh reformy důchodového systému v ČR
Systém důchodového zabezpečení v předlistopadovém Československu se vyznačoval zejména určitou velkorysostí, co se týče podmínek nároku na dávky, současně však diskriminací některých skupin obyvatelstva, jako např. osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Celý systém byl financován ze státního rozpočtu, příspěvky byly nedefinovanou součástí daní.