1, v letech 1986 - 1995 docházelo i k poklesu procenta zemřelých na celkovém počtu obyvatel ČR.

tabulka č.1: Procento narozených a zemřelých občanů ČR v letech 1986 - 1995

rok narození zemřelí počet obyvatel narození na počet zemřelí na počet
obyvatel v % obyvatel v %
1986 133 356 132 585 10 340 737 1,29 1,28
1987 130 921 127 244 10 348 834 1,27 1,23
1988 132 667 125 694 10 356 359 1,28 1,21
1989 128 356 127 747 10 362 257 1,24 1,23
1990 130 564 129 166 10 362 740 1,26 1,25
1991 129 354 124 290 10 308 682 1,25 1,21
1992 121 705 120 337 10 317 807 1,18 1,17
1993 121 025 118 185 10 330 607 1,17 1,14
1994 106 579 117 373 10 336 162 1,03 1,14
1995 96 097 117 913 10 330 759 0,93 1,14


graf č.1: Porovnání počtu narozených a zemřelých v ČR od roku 1986 do roku 1995




Vedle negativních dopadů demografického vývoje na makroekonomický vývoj společnosti je patrný především dopad stárnutí obyvatelstva na oblast financování důchodů. Z hlediska vyplácení důchodů státem je zajímavý především vývoj poměru populace starší šedesáti let k celkové populaci obyvatelstva na určitém územním celku. Podle údajů Světové banky by měl dosahovat počet lidí starších šedesáti let v roce 2030 na celém světě okolo 1,5 miliardy, což by bylo v procentickém vyjádření asi 16 % z předpokládané světové populace v tomto roce. V zemích OECD je již nyní 17 % populace starší šedesáti let a v roce 2030 by se měl tento podíl zvýšit o 15 procentních bodů na 32 %. V ČR by se měla situace vyvíjet podobným způsobem. Již dnes tvoří podíl důchodců na celkovém počtu pracujících 36 %. Díky posunutí hranic odchodu do důchodu vyplývajícího ze schválené novely zákona č. 155/1995 Sb., by se měl podle Schneidera (1998) tento podíl dočasně snížit na 32 % v roce 2000 a potom vzrůstat až na 48% v roce 2020. Možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR
Výše uvedené skutečnosti vývoje věkové struktury obyvatelstva poukazují jednoznačně na budoucí nedostatečnost příjmů důchodového systému při zachování stávajících platných zákonných norem, upravujících důchodový systém v ČR. Počet osob s nárokem na pobírání důchodů bude podle předpovědí ČSÚ i dalších kompetentních institucí stále stoupat, podle některých odhadů až do roku 2070, oproti tomu počet pracujících v produktivním věku bude klesat. Základní poměr mezi důchodci a pracujícími lidmi produktivního věku v ČR tedy v několika příštích desetiletích rapidně poroste. Vzhledem k historickému vývoji lze předpokládat nejvyšší nárůst poměru důchodců k lidem v produktivním věku u nás mezi roky 2005-2010, kdy bude odcházet do důchodu poválečná generace a v období mezi lety 2030-2040 při přiznávání starobních důchodů velmi početným ročníkům let sedmdesátých. Pokud by měla být udržena úroveň celkových průměrných důchodů na nyní aktuálních 44 % průměrné hrubé mzdy v ČR, musí v nejbližší budoucnosti buď dojít k radikálním změnám ve stávajícím průběžném důchodovém systému, tak aby důchodový systém nemusel být dotován z jiných částí státního rozpočtu, nebo musí být zaveden jiný způsob celého důchodového systému, který by více odolával demografickým změnám složení obyvatelstva. V úvahu přichází zejména tzv. třípilířový systém, který svým prvním pilířem navazuje na průběžný důchodový systém, přičemž jeho druhý pilíř je tvořen povinným kapitálovým spořením a posledním pilířem tohoto navrhovaného důchodového systému je dobrovolné penzijní připojištění.