Odhad průběhu zvyšování příspěvkových sazeb pojistného při zachování současné relace důchodu k hrubé mzdě na 44 % a za předpokladu, že se nebude významně měnit právní úprava zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je uveden v následující tabulce č. 2.

tabulka č. 2: Vývoj příspěvkových sazeb pro odvod pojistného v ČR podle studie MPSV

rok 2000 2007 2010 2020
příspěvková sazba 11 v % 25,3 26,8 29,3 36,2
příspěvková sazba 22 v % 25,3 26,8 27,9 30,6


Pozn. 1 : příspěvková sazba 1 je stanovena za předpokladu zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu podle stávající právní úpravy důchodového zákona č. 155/1995 Sb.
2 : příspěvková sazba 1 je stanovena za předpokladu zvyšování věkové hranice i po roku 2007 stejným tempem, jako je tomu do tohoto roku. Z tabulky č.2 je zřetelně vidět prudký nárust příspěvkových sazeb pro odvod pojistného v průběhu 20 let. Příspěvkové sazby v tabulce jsou konstruovány takovým způsobem, aby všechny příjmy průběžně financovaného důchodového systému byly rovny všem jeho výdajům. Podle Kreidla (1998) by stačilo v roce 1998 stanovit udržitelnou sazbu pro odvod pojistného v ČR na 32,2 %, aby v roce 2050 byla aktiva důchodového systému rovna nule. Pomocí zdokonalování právních norem a tím i eliminováním šedé ekonomiky v ČR by se nejen zvýšily příjmy státního rozpočtu díky vyššímu množství vybraných daní (především daní z příjmů), ale i příjmy důchodového systému. Hlavní klady a zápory dvoupilířového důchodového systému
Na dvou pilířích jsou založeny důchodové systémy většiny zemí v Evropě, ale i například v Kanadě a USA. Většina změn v oblasti příjmů a výdajů průběžně financovaného důchodového systému jsou změnami nesystémovými, pouze reagujícími na změny v demografickém vývoji společnosti změnami základních parametrů systému, jako je např. minimální věková hranice pro odchod do důchodu, příspěvková sazba, relace důchodu k průměrné hrubé mzdě atd. Velká citlivost průběžně financovaných důchodových systémů na demografický vývoj patří k jeho největším slabinám. K dalším důležitým skutečnostem, které jsou řazeny k záporům systému jsou jeho lehká ovlivnitelnost na základě politického rozhodnutí, nepřiměřená solidarita mezi bohatými a chudými členy společnosti a mezigenerační solidarita, v jejímž důsledku je při nepříznivém demografickém vývoji společnosti nucen stále menší počet obyvatel v produktivním věku hradit stále většímu počtu obyvatel v poproduktivním věku jejich dávky, na které získali nárok.
K nesporným kladům popisovaného systému patří zejména vysoké garance příjmů důchodců, které tento systém poskytuje a tímto jim zabezpečuje určitou životní úroveň.