Vyspělé země se v současné době potýkají s demografickými problémy, které odrážejí narůstající nepoměr mezi populací v produktivním a poproduktivním věku. Výdaje na důchodové systémy a na celou sféru sociálního zabezpečení se zvyšují takovým tempem, že většinu vyspělých států nutí revidovat důchodovou politiku. Tento vývoj se nevyhýbá ani České republice. V odborné veřejnosti probíhá rozsáhlá diskuse o transformaci systému důchodového zabezpečení v ČR. Kromě příspěvků publikovaných v odborné literatuře, jako je např. monotematické číslo časopisu Finance a úvěr 1/98, lze v této souvislosti připomenout generační střetnutí dvou základních přístupů k reformě důchodového systému, ke kterému došlo v průběhu III. ročníku mezinárodní odborné konference na téma „Teoretické a praktické aspekty veřejných financí v ČR“ pořádané Katedrou veřejných financí VŠE v Praze v březnu 1997. K této diskusi připojujeme několik našich poznatků.

Důchodové pojištění je nedílnou součástí sociálního a ekonomického systému. Jeho reforma musí tudíž respektovat řadu faktorů, především tradice a historický vývoj, stupeň ekonomického rozvoje a mezinárodní souvislosti. Důchodové pojištění se určitým způsobem dotýká každého občana. Důchodové pojištění v ČR je povinné pro všechny ekonomicky aktivní osoby, je založeno na základním principu mezigenerační solidarity a jeho stěžejní pilíř je charakterizován průběžným financováním důchodových dávek z vybraného pojistného od ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dalšími hlavními rysy stávajícího dávkově definovaného důchodového systému v ČR je dvousložková konstrukce výpočtu důchodových dávek a garance jejich výplat ze strany státu. Dávky důchodového pojištění v současné době pobírá zhruba 2,5 mil. občanů, což je více než polovina populace v aktivním věku. Placením příspěvků na důchodové pojištění jsou zatíženi všichni ekonomicky aktivní občané i zaměstnavatelé, což se projevuje v nákladech na pracovní sílu. Výdaje na důchodové pojištění představují asi 9 % HDP (Klimentová, 1998).

Průběh reformy důchodového systému v ČR
Systém důchodového zabezpečení v předlistopadovém Československu se vyznačoval zejména určitou velkorysostí, co se týče podmínek nároku na dávky, současně však diskriminací některých skupin obyvatelstva, jako např. osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Celý systém byl financován ze státního rozpočtu, příspěvky byly nedefinovanou součástí daní.

Kritické zhodnocení tehdejší právní úpravy při přechodu k tržnímu hospodářství ukázalo nedostatky důchodového systému, který nebyl schopen reagovat na očekávaný demografický ani ekonomický vývoj. Se zřetelem na definované problémy byla souběžně s ekonomickou reformou od počátku 90. let zahájena i zásadní reforma důchodového systému. Jedním z jejích hlavních cílů bylo omezení nadměrné závislosti občana na státu. Úvod reformy důchodového zabezpečení probíhal v návaznosti na reformu celého sociálního systému a spočíval v odstranění preferencí ve výši pobíraných důchodů a diskriminace osob samostatně výdělečně činných. Pojistné bylo odděleno od daňového systému a s tím souvisela reorganizace sociálního zabezpečení. Příjmy z pojistného však zůstaly nadále příjmem státního rozpočtu, rovněž tak výdaje na dávky byly i nadále hrazeny ze státního rozpočtu. Mohlo proto docházet k opakovanému používání prostředků z vybraného pojistného na další potřeby státního rozpočtu, jako např. sanace krachujících bankovních ústavů atp. Prognózy záporného salda vybraného pojistného jsou v posledních letech jedním z významných stimulů pro hledání nových metod financování celého systému důchodového zabezpečení a motivem pro kladení většího důrazu na individuální financování budoucích potřeb jednotlivce. K odstranění rozdílů mezi velikostí důchodů přiznaných v různých obdobích přispěla opakovaná valorizace, jejímž cílem bylo ztlumení dopadu inflačních důsledků transformace ekonomiky na vyplácené dávky. Nový zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s platností od 1. 1. 1996 upravil okruh pojištěných osob, podmínky účasti na pojištění, podmínky nároku na dávky a výpočet dávek. Zároveň s tímto zákonem byl zaveden zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv, který zúčtovává prostředky vzniklé jako rozdíl mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na dávky důchodového pojištění a jeho správu. Zůstatek tohoto účtu může být použit pouze na zvýšení dávek nebo na úhradu záporného salda bilance příjmů a výdajů minulého období. Zavedení zvláštního účtu důchodového pojištění se ovšem opozdilo přibližně o 3 roky za oddělením pojistného mimo daňový systém a tím vznikl časový prostor pro odčerpání významné části vybraného pojistného na jiné účely pro potřeby státu. Vývoj penzijního připojištění
Důležitou součástí reformy důchodového zabezpečení bylo založení dobrovolného systému penzijního připojištění na základě zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem.

Tímto zákonem byl završen transformační proces a důchodový systém byl přetvořen do systému založeného na dvou pilířích - na základním povinném systému důchodového pojištění s přetrvávající mezigenerační solidaritou a průběžným financováním, a na dobrovolném penzijním připojištění se státním příspěvkem ve formě individuálního spoření financovaném kapitálově. Předkladatelem zákona č. 42/1994 Sb., který byl ve stávající právní úpravě změněn a doplněn zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a doplnění souvisejících zákonů, bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí v součinnosti s Ministerstvem financí. Zákon se stal základnou pro budování systému penzijního připojištění a pro zakládání penzijních fondů jako finančních institucí nového typu na českých finančních trzích. Výkonem státního dozoru nad penzijními fondy bylo ze zákona pověřeno Ministerstvo financí a tím převzalo funkci garanta rozvoje celého systému. V současné době existuje 39 penzijních fondů. Penzijního připojištění se nyní účastní více než 1,6 mil. občanů, přičemž 61 % z celkového počtu účastníků je soustředěno do 4 největších fondů. Během několika budoucích let bude proto nutné podpořit koncentraci účastníků do menšího počtu silnějších fondů. Obdobný stabilizační vývoj probíhal u nás v souvislosti se zdravotními pojišťovnami. Celkový majetek penzijních fondů obnáší zhruba 13 mld Kč, tedy necelé 1 % GDP.
Od září 1994, kdy vznikly první penzijní fondy, do nich účastníci vložili formou příspěvků cca 8,6 mld Kč a stát formou státního příspěvku částku ve výši cca 3 mld Kč. Průměrný měsíční příspěvek účastníka penzijního připojištění je přibližně 310,- Kč a průměrný měsíční státní příspěvek na jednoho účastníka činí 105,- Kč. Relace průměrného příspěvku účastníka k průměrné mzdě postupně klesá v závislosti na růstu mezd - podle Klimentové (1998) ze 4,4 % v roce 1994 na 2,7 % v roce 1997. Tím zaostává i úroveň státního příspěvku.
Dosavadní vývoj systému penzijního připojištění se státním příspěvkem se uskutečnil ve třech základních etapách. Od října 1994 do konce roku 1995 proběhla etapa rychlého rozvoje, při níž počet účastníků vzrostl na 1,3 mil osob. Po ní následovalo období stagnace v průběhu roku 1996, kdy se počet účastníků zvýšil jen slabě na 1,6 mil osob. S ohledem na výsledky roku 1997 se předpokládá pokles významu tohoto systému především v důsledku snižující se důvěry občanů ve dlouhodobé spoření.
Oblast penzijního připojištění souvisí z legislativního hlediska s řadou zákonů (mj. zákonem č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů), s Občanským zákoníkem a Obchodním zákoníkem. Penzijní fondy jsou založeny jako akciové společnosti na základě povolení uděleného Ministerstvem financí po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Kromě výkonu státního dozoru existuje i průběžná kontrola činnosti penzijního fondu, pokud jde o nakládání se svěřenými prostředky, kterou zabezpečuje banka plnící úlohu depozitáře. V rámci vyhotovování výročních zpráv je činnost penzijních fondů hodnocena auditory. Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že v souvislosti s cíli penzijního připojištění je jedním z nejdůležitějších úkolů státního dozoru sledovat schopnost penzijních fondů splnit v plné míře závazky vůči účastníkům penzijního připojištění. Prioritou je bezpečnost portfolia fondů. Součástí věcného záměru novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem je proto požadavek striktnějšího vymezení investičních aktivit penzijních fondů. Pro lepší kontrolu splnitelnosti závazků penzijních fondů by bylo vhodné, aby Ministerstvo financí jako dozorčí orgán požadovalo vykazování solventnosti penzijních fondů, jako je tomu např. u komerčních pojišťoven. V České republice pojišťovny do 31.3. následujícího roku vykazují solventnost svému dozorčímu orgánu, kterým je rovněž Ministerstvo financí. Porovnání minimální a skutečné míry solventnosti je vykazováno na základě direktiv Evropské unie zvlášť pro životní a zvlášť pro neživotní pojištění. Test solventnosti je postaven na obdobném principu jako zjišťování míry zadluženosti, skladby kapitálu, u ostatních podnikatelských subjektů.

Demografické problémy současnosti
Stávající trend stárnutí populace na naší zeměkouli vyvolává stále větší pozornost ekonomů. Na rychlých změnách věkové struktury obyvatelstva se podílí zejména snižování počtu narozených dětí (viz graf č.1), což se odráží na zvyšování průměrného věku žijící populace. Prudce klesající počet narozených dětí v ČR charakterizuje především nízká úroveň fertility, která nás řadí na jedno z posledních míst v Evropě a podle odhadů bude její úroveň i v budoucnosti nadále klesat. Jak je vidět z tabulky č.

1, v letech 1986 - 1995 docházelo i k poklesu procenta zemřelých na celkovém počtu obyvatel ČR.

tabulka č.1: Procento narozených a zemřelých občanů ČR v letech 1986 - 1995

rok narození zemřelí počet obyvatel narození na počet zemřelí na počet
obyvatel v % obyvatel v %
1986 133 356 132 585 10 340 737 1,29 1,28
1987 130 921 127 244 10 348 834 1,27 1,23
1988 132 667 125 694 10 356 359 1,28 1,21
1989 128 356 127 747 10 362 257 1,24 1,23
1990 130 564 129 166 10 362 740 1,26 1,25
1991 129 354 124 290 10 308 682 1,25 1,21
1992 121 705 120 337 10 317 807 1,18 1,17
1993 121 025 118 185 10 330 607 1,17 1,14
1994 106 579 117 373 10 336 162 1,03 1,14
1995 96 097 117 913 10 330 759 0,93 1,14

graf č.1: Porovnání počtu narozených a zemřelých v ČR od roku 1986 do roku 1995

Vedle negativních dopadů demografického vývoje na makroekonomický vývoj společnosti je patrný především dopad stárnutí obyvatelstva na oblast financování důchodů. Z hlediska vyplácení důchodů státem je zajímavý především vývoj poměru populace starší šedesáti let k celkové populaci obyvatelstva na určitém územním celku. Podle údajů Světové banky by měl dosahovat počet lidí starších šedesáti let v roce 2030 na celém světě okolo 1,5 miliardy, což by bylo v procentickém vyjádření asi 16 % z předpokládané světové populace v tomto roce. V zemích OECD je již nyní 17 % populace starší šedesáti let a v roce 2030 by se měl tento podíl zvýšit o 15 procentních bodů na 32 %. V ČR by se měla situace vyvíjet podobným způsobem. Již dnes tvoří podíl důchodců na celkovém počtu pracujících 36 %. Díky posunutí hranic odchodu do důchodu vyplývajícího ze schválené novely zákona č. 155/1995 Sb., by se měl podle Schneidera (1998) tento podíl dočasně snížit na 32 % v roce 2000 a potom vzrůstat až na 48% v roce 2020. Možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR
Výše uvedené skutečnosti vývoje věkové struktury obyvatelstva poukazují jednoznačně na budoucí nedostatečnost příjmů důchodového systému při zachování stávajících platných zákonných norem, upravujících důchodový systém v ČR. Počet osob s nárokem na pobírání důchodů bude podle předpovědí ČSÚ i dalších kompetentních institucí stále stoupat, podle některých odhadů až do roku 2070, oproti tomu počet pracujících v produktivním věku bude klesat. Základní poměr mezi důchodci a pracujícími lidmi produktivního věku v ČR tedy v několika příštích desetiletích rapidně poroste. Vzhledem k historickému vývoji lze předpokládat nejvyšší nárůst poměru důchodců k lidem v produktivním věku u nás mezi roky 2005-2010, kdy bude odcházet do důchodu poválečná generace a v období mezi lety 2030-2040 při přiznávání starobních důchodů velmi početným ročníkům let sedmdesátých. Pokud by měla být udržena úroveň celkových průměrných důchodů na nyní aktuálních 44 % průměrné hrubé mzdy v ČR, musí v nejbližší budoucnosti buď dojít k radikálním změnám ve stávajícím průběžném důchodovém systému, tak aby důchodový systém nemusel být dotován z jiných částí státního rozpočtu, nebo musí být zaveden jiný způsob celého důchodového systému, který by více odolával demografickým změnám složení obyvatelstva. V úvahu přichází zejména tzv. třípilířový systém, který svým prvním pilířem navazuje na průběžný důchodový systém, přičemž jeho druhý pilíř je tvořen povinným kapitálovým spořením a posledním pilířem tohoto navrhovaného důchodového systému je dobrovolné penzijní připojištění.

Zatímco systém průběžného financování je velmi citlivý na demografický vývoj společnosti, kapitálově financované systémy jsou ovlivňovány zejména ekonomickým vývojem. Kombinace výše zmíněných důchodových systémů je vlastně kompromisem mezi jistotou vyplácených důchodů z průběžného systému, nezávislého na ekonomickém vývoji v ČR, a možností povinné akumulace finančních prostředků na osobních účtech pracujících obyvatel.

Reforma stávajícího průběžného důchodového systému (PAYG)
Jedním ze dvou možných řešení nepříznivě se vyvíjející situace financování důchodů v ČR je podle našeho mínění reforma stávajícího průběžně financovaného důchodového systému v kombinaci s dobrovolným penzijním připojištěním. Pro každý ideálně fungující průběžný důchodový systém by měla platit rovnost (z dlouhodobého hlediska) mezi příjmy a výdaji tohoto systému, tak aby potřebné prostředky pro výplatu důchodů byly plně získávány z příspěvků na sociální pojištění a nikoliv dotovány státním rozpočtem.

výdaje = příjmy
vyplacené důchody = přijaté pojistné

přijaté pojistné = pojistné/průměrný výdělek x průměrný výdělek x počet pracujících

Vzhledem ke skutečnosti, že výdaje systému ve srovnatelných cenách (pomíjíme při této úvaze vliv inflace) fungujícího podle stávajících právních norem budou narůstat díky zvýšenému poměru důchodců k lidem v produktivním věku, je nutné tento nárůst kompenzovat tak, aby z dlouhodobého hlediska byl celý systém průběžného financování důchodů vyrovnaný a nemusel tak být dotován z jiných, vnějších zdrojů. Zajištění vyrovnanosti celého důchodového systému může být zabezpečeno pouze zajištěním dalších finančních zdrojů uvnitř systému, tedy buď pomocí zvýšených příjmů, nebo případně omezených výdajů důchodového systému.

Možnosti zajištění finančních zdrojů uvnitř průběžně financovaného důchodového systému:
a) Redukce výdajů systému
Výdaje důchodového systému byly za rok 1997 ve výši přibližně 150 mld. Kč. Na těchto výdajích se podílely starobní důchody asi 69 %, invalidní důchody 18 % a pozůstalostní důchody 10 %. Zbytek, tedy přibližně 2 % výdajů, spadá na vrub provozních nákladů celého systému.
Výdaje systému lze redukovat například pomocí následujících kroků:
1. Snížením počtu vyplácených důchodů, jako důsledku zpřísnění podmínek pro nárok na přiznání důchodu. U starobních důchodů by se jednalo zejména o posouvání hranice pro odchod do důchodu i po roku 2007 (až na 65 let pro obě pohlaví), zvýšení redukce důchodu za předčasný odchod do důchodu a prodloužení požadované doby pojištění pro nárok na přiznání starobního důchodu.

Dále by bylo nutné přesně definovat podmínky pro přiznání invalidních, vdoveckých a vdovských důchodů.
2. Snížením úrovně dávek pomocí omezení valorizace vyplácených důchodů a vyšší omezení zápočtu náhradních dob pojištění pro výši důchodu, případně omezením celkové výše jednotlivých vyplácených důchodů.
3. Zpřísněním podmínek pro výplatu důchodů, zejména omezením souběhu důchodu a příjmu z pracovní činnosti a souběhu pozůstalostního důchodu se starobním.
4. Hledáním snížení administrativních nákladů například pomocí zavedení osobních kont pro výplaty důchodů. Nejvyšších úspor v rámci průběžně financovaného důchodového systému by bylo možné v budoucnosti dosáhnout zvyšováním věkové hranice pro odchod do důchodu na 65 let pro muže i ženy, čímž bychom se vyrovnali nejvyspělejším zemím. Pokud by pokračovalo stále stejným tempem zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu i po roce 2007, v roce 2020 (věková hranice mužů pro odchod do důchodu bude 64 let a 2 měsíce a u žen 63 let a 3 měsíce) by při zachování základního poměru vyplácených důchodů k hrubé mzdě (44 %) mohla být snížena příspěvková sazba z 36,2 % na 30,6 % (viz tabulka č.2). Snížení úrovně vyplácených důchodových dávek i zpřísnění podmínek pro jejich výplatu jsou velmi nepopulární způsoby snižování výdajů důchodového systému, proto i velmi těžko prosaditelné politicky. b) Zvýšení příjmů průběžně financovaného systému
Příjmy důchodového systému za rok 1997 byly tvořeny odvody pojistného ve výši 26 % z hrubých mezd zaměstnanců, přičemž zaměstnavatelé byli nuceni odvádět 19,5 % z objemu hrubých mezd svých zaměstnanců a samotní zaměstnanci 6,5 % z téhož vyměřovacího základu. OSVČ odváděly rovněž 26 % ze svých vyměřovacích základů, které činily 35 % příjmů po odpočtu výdajů nutných pro zajištění těchto příjmů. Celkem OSVČ hradí pouze 5 % příjmů důchodového systému.
Veškeré příjmy důchodového systému lze redukovat například pomocí následujících kroků:
1. Zvýšením příspěvkové sazby pro odvod pojistného. Zvláště u OSVČ za existující právní úpravy důchodového systému existuje prostoor pro zvýšení minimální sazby pojistného. 2. Stanovením tzv. udržitelné sazby, pomocí níž by mohli být akumulovány finanční prostředky v nejbližších letech do fondu, z něhož by byl v pozdějším období, za stále se zhoršující demografické situace v ČR, hrazen deficit důchodového systému.
3. Eliminací tzv. „šedé ekonomiky“ a „černých pasažérů“ důchodového systému, pomocí zdokonalování platných zákonných norem.

Odhad průběhu zvyšování příspěvkových sazeb pojistného při zachování současné relace důchodu k hrubé mzdě na 44 % a za předpokladu, že se nebude významně měnit právní úprava zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je uveden v následující tabulce č. 2.

tabulka č. 2: Vývoj příspěvkových sazeb pro odvod pojistného v ČR podle studie MPSV

rok 2000 2007 2010 2020
příspěvková sazba 11 v % 25,3 26,8 29,3 36,2
příspěvková sazba 22 v % 25,3 26,8 27,9 30,6

Pozn. 1 : příspěvková sazba 1 je stanovena za předpokladu zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu podle stávající právní úpravy důchodového zákona č. 155/1995 Sb.
2 : příspěvková sazba 1 je stanovena za předpokladu zvyšování věkové hranice i po roku 2007 stejným tempem, jako je tomu do tohoto roku. Z tabulky č.2 je zřetelně vidět prudký nárust příspěvkových sazeb pro odvod pojistného v průběhu 20 let. Příspěvkové sazby v tabulce jsou konstruovány takovým způsobem, aby všechny příjmy průběžně financovaného důchodového systému byly rovny všem jeho výdajům. Podle Kreidla (1998) by stačilo v roce 1998 stanovit udržitelnou sazbu pro odvod pojistného v ČR na 32,2 %, aby v roce 2050 byla aktiva důchodového systému rovna nule. Pomocí zdokonalování právních norem a tím i eliminováním šedé ekonomiky v ČR by se nejen zvýšily příjmy státního rozpočtu díky vyššímu množství vybraných daní (především daní z příjmů), ale i příjmy důchodového systému. Hlavní klady a zápory dvoupilířového důchodového systému
Na dvou pilířích jsou založeny důchodové systémy většiny zemí v Evropě, ale i například v Kanadě a USA. Většina změn v oblasti příjmů a výdajů průběžně financovaného důchodového systému jsou změnami nesystémovými, pouze reagujícími na změny v demografickém vývoji společnosti změnami základních parametrů systému, jako je např. minimální věková hranice pro odchod do důchodu, příspěvková sazba, relace důchodu k průměrné hrubé mzdě atd. Velká citlivost průběžně financovaných důchodových systémů na demografický vývoj patří k jeho největším slabinám. K dalším důležitým skutečnostem, které jsou řazeny k záporům systému jsou jeho lehká ovlivnitelnost na základě politického rozhodnutí, nepřiměřená solidarita mezi bohatými a chudými členy společnosti a mezigenerační solidarita, v jejímž důsledku je při nepříznivém demografickém vývoji společnosti nucen stále menší počet obyvatel v produktivním věku hradit stále většímu počtu obyvatel v poproduktivním věku jejich dávky, na které získali nárok.
K nesporným kladům popisovaného systému patří zejména vysoké garance příjmů důchodců, které tento systém poskytuje a tímto jim zabezpečuje určitou životní úroveň.

Jeho dalším kladem jsou i poměrně nízké výdaje na administrativu.

Třípilířový důchodový systém
Druhou možností, pomocí níž lze vyřešit stávající problémy důchodového systému v ČR vznikající zejména díky demografickému vývoji v zemi je vytvoření tzv. třípilířového důchodového systému. Prvním pilířem zůstává průběžný důchodový systém, druhým nosným pilířem systému by byl systém povinného spoření (kapitálově financovaný systém) a třetím pilířem poté dobrovolné penzijní připojištění. Třípilířový systém existuje především v zemích Jižní Ameriky, ale už například i v některých evropských zemích (Velká Británie, Nizozemí). Případná transformace dvoupilířového důchodového systému na systém třípilířový vyžaduje vyřešení základních problémů, provázejících vlastní transformaci. Především je důležité stanovit poměr mezi odvody příspěvků do průběžně financovaného systému a kapitálově financovaného systému a jejich výši. Podle Kreidla (1998) by tento poměr měl být 1,6:1 přičemž do státního průběžně financovaného systému by podle jeho návrhu bylo odváděno 16 % z hrubých mezd a poměr mezi celkově vypláceným důchodem a mzdou by za splnění určitých podmínek byl 45 %. Pro okamžitou transformaci z dvoupilířového důchodového systému na systém třípilířový je nutné především zajistit finanční prostředky na úhradu všech důchodů vyplácených nyní z průběžného systému financování. Kreidl (1998) navrhuje pro uhrazení deficitu důchodového systému využít finančních výnosů z privatizace ve výši 150 mld. Kč a emisi státních dluhopisů, přičemž státní dluh by byl zcela splacen v roce 2070. Náklady transformace se mohou navíc rozložit do delšího časového období v případě pouze částečné náhrady průběžně financovaného důchodového systému a vytvořením tzv. systému kombinovaného. V kombinovaném důchodovém systému by část lidí nad určitou věkovou hranici stále přispívala jen do průběžně financovaného důchodového systému a mladší pojištěnci (pod touto věkovou hranicí) by příslušný díl svých příspěvků již odváděli do kapitálově financovaného systému. Pro kapitálově financovaný systém bude nutné vybudovat administrativu, založenou na soukromých institucích - penzijních spořitelnách. Penzijní spořitelny poté budou hospodařit s vybranými prostředky povinného spoření. Úspěšnost celého třípilířového důchodového systému je založena především na konkurenčním prostředí penzijních spořitelen, tak aby si účastníci mohli vybírat svoji spořitelnu podle jí dosahovaných ekonomických výsledků.

Pro důvěryhodnost systému by byla nutná nejen právní garance státu ve formě státního dozoru, ale i garance výplaty důchodu z povinného soukromého pilíře (záruka solventnosti systému).

Hlavní klady a zápory třípilířového důchodového systému
Úspěšnost transformace stávajícího důchodového systému na třípilířový systém je závislá zejména na rozvoji kapitálového trhu. Vzhledem k finanční náročnosti transformace je nutná detailní analýza finančních prostředků potřebných v průběhu transformace na úhradu již přiznaných důchodů a zajištění zdrojů pro pokrytí počátečního deficitu tohoto důchodového systému. Vzhledem k nutnosti konkurenčního prostředí mezi jednotlivými penzijními spořitelnami bude systém vykazovat několikanásobně vyšší správní výdaje, zejména na marketingovou činnost. Základem úspěchu fungování třípilířového důchodového systému je i regulace soukromých spořitelen ze strany státu a jejich přísná finanční disciplina. Třípilířový důchodový systém zabezpečuje diversifikaci příspěvků plátců sociálního pojištění do dvou hlavních systémů (pilířů), přičemž jeden z pilířů je méně citlivý na demografický a druhý na ekonomický vývoj společnosti, čímž poskytuje garance výplaty části důchodu a zabezpečuje dostatek finančních prostředků každému účastníku pojištění. Se zavedením soukromého kapitálového spoření na důchod lze očekávat i jeho příznivý vliv na rozvoj ekonomiky a kapitálových trhů prostřednictvím zvýšení úspor. Zavedení třípilířového důchodového systému je řešením systémovým. Navrhované změny systému penzijního připojištění
Podle našeho názoru je třeba podpořit ze strany státu penzijní připojištění více než je tomu dosud tak, aby jeho význam postupně neupadal a druhý resp. třetí pilíř důchodového systému byl plně funkční. Je možné celý systém dobrovolného připojištění zatraktivnit především pomocí zvýšení kontrolních mechanismů ze strany státu, úpravy pravidel pro investování penzijních fondů, zdokonalením a upřesněním technických pravidel mezi účastníkem připojištění a fondem a zavedením garančních mechanismů, čímž by celý systém získal na důvěryhodnosti. Velkým přínosem pro budoucí fungování penzijního připojištění jako jednoho z pilířů důchodového systému by bylo jistě i zkvalitnění informovanosti účastníků připojištění. Pokud chceme, aby systém dobrovolného připojištění fungoval jako dlouhodobé spoření na důchod, je nutné rovněž odstranit prvky krátkodobosti, mezi které patří zejména možnost přiznání státních příspěvků v případě pouze ročního spoření účastníků starších 50 let, což v rámci platných předpisů praktikuje v ČR 9 nyní penzijních fondů, tedy více než čtvrtina fungujících penzijních fondů.

Odstranění prvků krátkodobosti z právní úpravy z aktuální právní úpravy penzijního připojištění by bylo možné uskutečnit zejména pomocí zvýšení minimální povolené doby připojištění a navýšením hranice minimálního věku pro přiznání starobního důchodu. Dalším možným zatraktivněním celého systému penzijního připojištění a jeho převedením na systém stabilnější s prvkem dlouhodobého spoření by zajisté bylo docíleno za předpokladu zrušení zvýšeného státního příspěvku pro první dva roky připojištění a naopak navýšení státního příspěvku jako takového. Jak vyplývá z tabulky č.3, penzijní připojištění je výhodné zejména při ukládání nižších částek, čímž strácí na přitažlivosti pro účastníky ochotné spořit si na své stáří vyšší částky. Aktuální možností nápravy tohoto stavu systému by bylo posunutí hranice pro zvyšování státního příspěvku v závislosti na měsíčním příspěvku účastníka z 500 Kč na 1000 Kč, což by mělo zejména vliv na zvýšení průměrného měsíčního příspěvku účastníků penzijního připojištění, akumulaci většího množství kapitálu do majetků jednotlivých penzijních fondů a tím i zvýšení významu celého systému připojištění a jeho dalšímu zatraktivnění.

tabulka č.3: Státní příspěvek účastníkům připojištění při vybraných částkách jejich příspěvků podle stávající úpravy zákona č. 42/1994 Sb.

příspěvek účastníka v Kč státní příspěvek v %
100 40,00%
200 36,00%
300 32,00%
400 28,00%
500 24,00%
1000 12,00%
5000 2,40%

Závěr
Česká republika se stejně jako většina vyspělých zemí nyní potýká s problémem financování důchodových systémů v důsledku stárnutí obyvatelstva. Pokusili jsme se poskytnout všeobecný přehled o současném stavu důchodového systému v ČR a analyzovat jeho možnou konstrukci v blízké budoucnosti. Z poznatků uvedených v tomto příspěvku je patrné, že se naše země bude muset co nejdříve rozhodnout pro jednu ze dvou podle nás zásadních alternativ, a to buď pro reformu stávajícího důchodového systému nebo transformaci stávajícího systému v systém třípilířový. Teoreticky vhodnější se jeví spíše druhá možnost vícezdrojového financování důchodů, která i přes svou počáteční finanční náročnost řeší celý problém financování důchodů systematicky a ne pouze změnami parametrů, přičemž zachovává solidaritu mezi chudými a bohatými. Tato alternativa sice vede k počátečnímu zadlužení důchodového systému, ale na druhé straně přináší i řadu pozitivních externalit, které mohou prospět ekonomickému rozvoji země.
Prakticky však u nás stále ještě nejsou vytvořeny podmínky pro aplikaci varianty třípilířového důchodového systému. Pro zavedení zmíněného systému je nezbytná důsledná státní kontrola a fungující legislativní rámec.

Pokus o zavedení třípilířového systému ve stávajících českých podmínkách by měl pravděpodobně za následek odčerpání finančních prostředků do šedé ekonomiky.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Problémy dôchodkového poistenia v ČR