Kolik bylo schodů, tolik bylo strojů, ledaže by byl jeden a přenášeli ho ze schodu na schod, jakmile kámen vyzvedli, protože zařízení se dalo snadno přenášet.“
Zcela odlišné vysvětlení podal jiný starověký historik Diodoros Sicilský: „ ...říká se,
že kámen byl dopravován na velkou vzdálenost z Arábie a že stavba byla provedena pomocí hromad, neboť jeřáby v té době ještě nebyly známy…“
Když se v minulém století podařilo při vykopávkách nalézt zmenšené modely jednoduchých dřevěných pomůcek, které byly sestaveny z obloukovitých segmentů spojených krátkými tyčemi, objevil se názor, že právě toto by mohly být Hérodotem zmiňované „dřevěné nástroje“. Nálezy ale nepochází z okolí pyramid, nýbrž z Horního Egypta a ujal se pro ně název kolébky, protože jejich kolébáním a podkládáním dřevěnými klíny lze postupně skutečně zvedat i kamenné bloky, ale jen malé, nikoli obří monolity o hmotnosti několika tun. Hérodotovo líčení však dalo podnět i k jiným úvahám. Německý inženýr Croon vymyslel na počátku dvacátého století originální řešení, a to jednoduché zařízení, které připomínalo vahadlo na čerpání vody. Sestávalo z horizontálních a vertikálních klád a fungovalo na principu páky, po přenesení bloku do vyšší polohy by dřevěné vahadlo bylo také přesunuto výš. Croonův nápad má však několik nedostatků. Především by tímto způsobem bylo možné zvedat jen menší bloky kamene. Při vykopávkách navíc nebyly žádné zbytky takového zařízení nalezeny.
Ve 30. letech minulého století vyvolal diskusi objev, který učinil v sousedství údolních chrámů pyramidových komplexů v Gíze egyptský archeolog Selím Hasan. Nalezl velký kamenný předmět, připomínající hřeb, v jehož vypouklé hlavici byly vyhlazeny tři souběžné žlábky. Předmět byl zřejmě kdysi pevně zakotven v nějakém (dřevěném ?) podstavci a ve žlábcích klouzala lana. Mohlo tedy jít o jakousi nepravou kladku.
Další směr úvah, který má dnes větší počet stoupenců, navazuje na Diodorovo líčení stavby pyramid pomocí nakloněných rovin. Tento názor také do určité míry podporují archeologické nálezy zbytků ramp.
Německý architekt a archeolog Uvo Hölscher, který prováděl vykopávky v Rachefově pyramidovém komplexu v Gíze, se domníval, že u každé ze čtyř stran pyramidy byla postavena rampa. Probíhala a zvedala se cik – cak od jednoho rohu ke druhému tak, jak pyramida rostla do výšky. Tento typ rampy by ale nezaručil dostatečný přísun materiálu na spodní a střední části pyramidy, kde byla jeho spotřeba obrovská.
Jinou variantou, jejímiž autory byli Američané Dows Dunham a Vose, je jediná, asi 3 metry široká rampa, která by spirálovitě obtáčela celou stavbu. Ale na úzké a se zvyšující se stavbou stále užší rampě by opět nebyl dostatečný přísun stavebního materiálu.
Tuto závadu zčásti odstraňuje teorie francouzského učence George Goyona. Šlo rovněž o jedinou rampu, která ale neobtáčela celou stavbu a byla tak široká, že umožňovala několika spřežením najednou vléci kamenné bloky vzhůru. Kromě toho Goyonův návrh předpokládá takovou konstrukci rampy, která ponechává všechny čtyři rohy pyramidy neustále volné a umožňuje tak průběžné zaměřování stavby.