2. svetová vojna

Rozloženosti demokratických sil využila Itálie, která 7. dubna 1939 obsadila Albánii a 22. května 1939 podepsala německo-italský pakt tzv. Ocelový pakt o přímé vojenské spolupráci (čl. 2 – v případě, že by byli společné zájmy obou stran ohroženy mezinárodními událostmi jakéhokoliv druhu, volají ihned porady o patření k ochraně těchto zájmů).
Dne 23.8.1939 uzavřel Sovětský svaz s Hitlerovským Německem smlouvu o neútočení. Hitler sáhl k tomuto kroku proto, že potřeboval čas k dozbrojení a zajištění míru na Východě. Aby mohl co nejdříve uskutečnit své tažení na Západ. Tento pakt způsobil v mezinárodních vztazích vlnu odporu. Světová veřejnost byla sovětským postupem velmi rozhořčena. Netušila však, že k paktu jsou připojeny tajné dodatky, podle nichž si Německo a Sovětský svaz rozdělily zájmové sféry vlivu v Polsku a Pobaltí. Na základě tajných dohod došlo v roce 1940 k sovětské okupaci Pobaltských republik – Besarábie a Bukoviny.
Velmi opatrně si počínala Itálii, která 25. 8. 1939 Hitlerovi oznámila, že prozatím není schopna se zúčastnit války po boku Německa neboť na to není hospodářsky připravena. Musollini v posledních dnech srpna 1939 vyvíjel diplomatickou aktivitu, ovšem neuspěl, jelikož Hitler se rozhodl k použití vojenské síly.

2. světová válka začala 1. září 1939 ve 4 hod 45 minut, kdy Hitler napadl Polsko.

Francie a VB nadále pokračovali ve své politice appesmeantu ve snaze vyhnout se přímému konfliktu s Německem a Itálií.
V USA převažovala politika isolacionismu (nevměšování se).
Selhala také myšlenka kolektivní bezpečnosti – selhala Společnosti národů.
Z politického a filozofického hlediska se nové válečné střetnutí stalo vyjádřením nového rozporu 20. století Ţ demokracie x totalitní režim.
Konkrétní a bezprostřední příčiny války vyplynuly z německých příprav na realizaci plánu napadení Polska. Francie a VB reagovali na vypovězení války odvetou a 3.9.1939 vyhlásily Německu válku.
2. světová válka byla skutečným světovým konfliktem. Válečné operace se odehrávaly v Asii, Evropě, Africe a ve všech světových oceánech. Zapojilo se na 50 států. 58 miliónů mrtvých 38 miliónů zraněných.

CHARAKTERISTIKA VÁLKY
Odehrávala se ve sféře 2. průmyslové revoluce.

Důležitou roli hrála státem řízená ekonomika a nejmodernější vojenská technika Ţ výroba podřízena válečným účelům.
Umožnila urychlenější vědecký výzkum a nejnovější vědecké a technické objevy se uplatňovaly při výzbroji armád (radarový systém, raketová technika, atomové pumy – použity 6. a 8. srpna 1948 na Hirošimu a Nagasaki). Naproti tomu kupředu postoupili i vědecké objevy – v US byla zahájena výroba Penicilinu.
Byla to válka, která přivedla lidstvo na samý pokraj celosvětové katastrofy Ţ fašistické režimy zaváděli rasistickou a anitsemickou propagandu Ţ cílem bylo vyhlazování podřadného národa (Slované,Židé,Romové) – nacisté zřizovaly vyhlazovací koncentrační tábory (Buchenwald, Osvětim,…).

Průběh 2. světové války

1. OBDOBÍ OD 1. 9. 1939 – 21. 6. 1941
- zahrnuje události počáteční fáze války – významnou úlohu zde sehrálo vedení tzv. Podivné války až do přepadení Sovětského svazu. Hlavní tíhu boje v tomto období nesly Francie a VB.
Válka začal 1. 9. 193 přepadením Polska. Zde se uplatnila taktika tzv. Blitzkrieg = bleskové války. 17. září 1939 zahájila útok na Polsko Rudá armáda.
28. září 1939 bylo dělení Polska dokončeno a stvrzeno sovětsko-německou dohodou.
Postoj VB a Francie Ţ nebyly schopny Polsku účinně pomoci. Francouzské jednotky zahájili vyčkávací pozici v oblasti Maginatovy linie Ţ Sitzkrieg = válka v sedě, podivná válka. Britové se střetávaly s Němci na moři.
30. 11. 1939 napadl Sovětský svaz Finsko. V červnu 1940 byly k SSSR násilně připojeny Pobaltské republiky (Litva,…). Na konci června 1940 byla připojena k SSSR Besarábie a Severní Bukovina. V dubnu 1940 se Hitler zmocnil Dánska a Norska. V květnu 1940 to byly: Nizozemí, Belgie, Lucembursko a 12.6.1940 vstoupila německá vojska do Paříže – okupace Francie.
Ve Francii byla zřízena tzv. Kolaborantská vláda ve Wichi v čele s generálem Petainem, která 21.6.1940 přijala kapitulační podmínky ze strany Německa. Malá skupina francouzských vojáků a politiků odešla pod vedením generála Charlese de .. do exilu a začala organizovat francouzský národní výbor za osvobození Francie.
V létě 1940 se rozpoutala velká letecká bitva o Anglii mezi německou Luftwafe pod vedením Hermana Göringa a RAF (britské královské letectvo). Hitler zde poprvé utrpěl drtivou porážku a zároveň musel ustoupit od plánu na vylodění v Aglii – SEELÖWE (lvoun).
Válka na Balkáně a S Africe: duben 1941 – Hitler obsadil Řecko a Jugoslávii
Dálný Východ: pokračovala válka. Japonci obsazovali území střední a jižní Číny
Počátkem července 1940 podřídil Hitler přípravy na operaci plánu BARBAROSA – plán na přepadení Sovětského svazu.


2. OBDOBÍ OD 22.6.1941 DO KONCE ROKU 1942
Německá vojska úspěšně zopakovala svou taktiku bleskové války a dokonale sovětskou armádu i Stalina osobně zaskočila.

Rychlým postupem Němci obsadili rozsáhlá území a zajali téměř 1 milion ruských vojáků. Koncem října 1941 byl Sovětský svaz blízko zhroucení. Německá vojska obklíčila Leningrad, obsadila Ukrajinu, Bělorusko a Pobaltí a stále před Moskvou. V prosinci 1941 sovětská armáda nejenže zastavila německý postup, ale podnikla i úspěšné protiútoky, k čemuž využila i extrémní klimatické podmínky (ruská zima). Blesková válka se bitvou u Moskvy vyčerpala a Německu reálně hrozila dlouhá válka na dvou frontách.
Jedinou velmocí, která zůstávala mimo konflikt, byly Spojené státy americké. Stoupenci izolacionismu prosadili v Kongresu přijetí řady zákonů o neutralitě a zákazu exportu zbraní. Prezident Roosevelt se snažil během roku 1940 tento postoj změnit. Především Velké Británii poskytly USA během „bitvy o Británii“ válečný materiál a další zboží, které vyčerpaná Británie potřebovali.
V srpnu 1941 se sešel americký prezident s Winstonem Churchillem na křižníku u pobřeží Newfoundlandu a podepsali osmibodový dokument zvaný ATLANTICKÁ CHARTA. Principy obsažené v tomto dokumentu se blížili formulaci válečných cílů. K Atlantické chartě se později připojil i Sovětský svaz a další státy.
Do války se USA dostaly díky událostem v Asii, kde se americké zájmy střetly s Japonskem. Japonsko, které podepsalo 29. září 1940 spojeneckou smlouvu s Německem a Itálii, se snažilo získat kontrolu nad celou oblastí jihovýchodní Asie a Pacifiku. Následovaly americké obchodní sankce vůči Japonsku.
7. prosince 1941 přepadly dvě vlny japonských letadel – bez vyhlášení války – americkou leteckou základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech a vážně poškodily americkou námořní sílu v Pacifiku.
Následující den Spojené státy oficiálně vstoupili do války. Válku Japonsku vyhlásili i Velká Británie. Japonský útok na Pearl Harbor znamenal zahájení bleskové války směřující k ovládnutí Tichomoří. Do půl roku Japonsko dobylo Filipíny, Malajsko, Indonésii a Barmu. Thajsko zůstalo neutrální.
Do roku 1942 okupovalo Japonsko všechny menší ostrovy v západním Pacifiku. Japonská vojska se na okupovaném území chovala velmi brutálně a uplatňovala v praxi rasistické teorie jak vůči domorodým obyvatelům, tak i proti válečným zajatcům západních států. Brutalita japonské okupace dosahovala masových měřítek, ale nebyla tak pečlivě organizovaná a systematická jako německá válečná zvěrstva v Evropě.

Vítězný japonský postup pomohla zadržet až velká námořní a letecká bitva u ostrova Midway, která se odehrála ve dnech 3. – 7. června 1942. Stala se mezníkem ve válce v Tichomoří.

Američané i za pomoci účinné zbraně letadlových lodí obnovili svoji námořní a leteckou sílu a Japonci byli nuceni zastavit útočné akce a přešli ke strategické obraně.

Hitlerovy plány na likvidaci „nejnižších“ ras a na rozšiřování svého „životního prostoru“ začali nacisté také realizovat. Po dobytí Polska zde usídlili německé kolonisty, přes jeden milion Poláků zavlekli do Německa na nucené práce a pro jejich zbytek byla vytvořena zvláštní oblast, tzv. Generální Gouvernement. Pověstný „generální plán Východ“, zaměřený na absolutní ovládání a vyhubení slovanské rasy, uskutečňoval Hitler i na obsazených územích Ukrajiny, Běloruska a Ruska.
Hlavní obětí nacistických vyhlazovacích plánů se stali Židé. Nacisté vypracovali a přijali plán tzv. „konečného řešení židovské otázky“ a Hitler pro něj vydal rozkazy veliteli SS H. Himmlerovi na počátku léta 1941. Především jednotky SS se podílely na hromadných popravách Židů. Používaly se i mobilní plynové komory. Celý zrůdný proces vyhlazení Židů byl zakončen transportováním Židů z celé Evropy do koncentračních táborů smrti v Polsku. Miliony Židů zahynuly v koncentračních táborech jako byla Treblinka, Majdanek, Bergen-Belsen či Osvětim.
Tragédie Židů za druhé světové vlky je označována jako holocaust, schoa, genocida.





Stoupající význam měla i mezinárodně politická jednání směřující k vytvoření velké protifašistické koalice. Podstatný krok k ní učinily USA, SSSR a VB, jejichž vojenská a politická spolupráce tvořila základ protifašistické koalice či tzv. Velké Aliance. A 1. ledna 1942 podepsalo 26 států deklaraci, v níž se zavázaly využít všech zdrojů v boji proti fašistickým státům Osy a neuzavírat s nimi separátní mír.
Na stranu protifašistické koalice se začaly přiklánět i vojenské úspěchy. V severní Africe byl po nástupu generála Montgomeryho do vedení 8. britské armády poražen Rommelův německý expediční sbor (známý jako Afrikakorps) a začal britský postup k libyjsko-tuniské hranici. Stalo se tak po bitvě u Al Alamejnu, kde začal rozhodující nástup britských jednotek.
Těžké boje pokračovaly především na ruské frontě. V srpnu 1942 započali Němci rozsáhlou ofenzívu na jejím jižním křídle. Došli až na severní Kavkaz a začala i velká BITVA U STALINGRADU (rozhodující bitva II. Světové války). Stalin pod tíhou německého náporu začal naléhat na otevření druhé hlavní fronty na Západě. Velká Británie a USA se snažily zatím pomoci Sovětskému svazu dodávkami strategických surovin a zbraní prostřednictvím konvojů, které směřovaly především do přístavu Murmaňsk.
V listopadu 1942 začala sovětská ofenzíva a do ledna 1943 byli němečtí vojáci u Stalingradu obklíčeni. Hitler odmítl své vojáky stáhnout. V únoru se ruským vojskům vzdal zbytek téměř půlmilionové německé armády.

Bitva u Stalingradu znamenala zlov v německé strategické koncepci na východní frontě a v celé válce vůbec. Mýtus o německé neporazitelnosti definitivně padl.


3. OBDOBÍ OD POČÁTKU ROKU 1943 DO LÉTA 1944
Třetí fázi války charakterizovaly události, které přinesly zásadní změny v poměru sil ve prospěch protifašistické koalice. Tento vývoj byl zvláště patrný na východní frontě, kde se v červenci a srpnu 1943 střetla ruská a německá vojska v bojích u Kurského oblouku a u města Orel v největší tankové bitvě druhé světové války. Do bitvy nasadily soupeřící strany na 3 tisíce tanků. Vítězství sovětské armády zastavilo německý pokus zlomit hlavní síly sovětských vojsk, znamenalo pro německo další těžké ztráty a počátek dlouhých ústupových bojů. Goebblsova propaganda však ústup nazývala „strategickým zkracováním fronty“. Do konce roku 1943 ustoupili Němci až za řeku Dněpr. Churchill a Roosevelt se v lednu 1943 sešli v Casablance, aby se dohodli na dalším společném postupu ve válce i na otázce otevření „druhé fronty“.
Aby USA a Velká Británie předešly pronikání Sovětského svazu do střední a jihovýchodní Evropy, vybraly si v této fázi války jako cíl své invaze Itálii. Předpokladem bylo ovládnutí severní Afriky, což se Američanům a Britům v průběhu roku 1943 podařilo. V červenci téhož roku se vylodili na Sicílii. V Itálii došlo ke státním převratu a Mussolini byl uvězněn. Král Viktor Emanuel III. jmenoval maršála Badoglia premiérem.
Na severu Itálie vytvořil Mussolini loutkový stát pod německým dohledem.
Koncem roku 1943 došlo k rychlému vývoji vztahů mezi hlavními Spojenci (USA, SSSR,VB). Jejich jednání předznamenalo vznik tzv. VELKÉ TROJKY. Na přelomu listopadu a prosince 1943 se poté konala její první schůzka – Stalin, Roosevelt a Churchill se sešli v Teheránu. Hlavním tématem schůzky byl konečný útok proti Německu v Evropě. Churchill chtěl rozšířit operace ve středomoří a vyhnout se vylodění do Francie. Stalin naopak naléhal podpořit Roosevelta na provedení invaze do Francie = operace Overlord (nakonec k tomu došlo Ţ vylodění spojenců v Normandii – 6.6.1944). Byla řešena otázka poválečného uspořádání Německa. Země Velké trojky se dohodly na poválečné spolupráci. Byla navíc upřesněna koordinace strategie Spojenců do konce války.

Účastníc dohodli, že „druhá fronta“ bude otevřena v příštím roce v západní Francii, i když především Churchill dlouho prosazoval invazi na Balkáně, což by upevnilo britský vliv v této oblasti. Rok 1944 byl skutečně rokem mohutného nástupu Spojeneckých armád.

Vylodění Spojenců ve francii, známé jako operace Overlord, začalo po mimořádné složité a precizní přípravě dnem „D“ – 6. června 1944. Za vrchního velení amerického generála Dwighta D. Eisenhowera uskutečnili Spojenci největší vylodění v dějinách vojenství na pobřeží Normandie. Do září 1944 již byla osvobozena celá Francie, Belgie a jih Nizozemska.
Na východní frontě osvobodila sovětská armáda v podstatě celé sovětské území a došla až k Varšavě.
Pokračovala i válka v Atlantiku, ale poměr sil se zřetelně přiklonil na stranu Spojenců.
V Africe získali Spojenci do poloviny května 1943 všechny důležité oblasti severu kontinentu a válka zde prakticky skončila.
Na Asijském kontinentu se podařilo zastavit japonský nástup k hegemonii.
Nacistické Německo se ocitlo v sevření dvou front a bylo jen otázkou času kdy podlehne. Významné oslabení nacistického Německa znamenala rovněž vlna národních povstání (Paříž, Varšava, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko).

4. období od léta 1944 do 8. května 1945
Toto období proběhlo ve znamení dalších útoků spojeneckých vojsk na obou hlavních evropských frontách, které přinesly postupné osvobození celého evropského kontinentu. Nacistické německo a jeho satelitní spojenecký systém prožíval těžkou krizi.
Na jaře 1945 překročili Spojenci Rýn a v širokých proudech postupovali do německého vnitrozemí. Postupovala i rudá armáda, a tak se 25. dubna 1945 setkali západní spojenci a Rudá armáda u města Torgau na Labi. V téže době padl Milán, centrum Mussoliniho fašistické republiky Salo.
Nástup sovětských vojsk na jaře 1945 přispěl k osvobození Polska, Maďarska, a Jugoslávie a 13. dubna 1945 vstoupila vojska 2. a 3. ukrajinského frontu do Vídně. Od poloviny dubna 1945 probíhala berlínská operace Rudé armády. 2. května skončilo dobývání města a jeho posádka kapitulovala. Dobytí Berlína se nedožil Adolf Hitler, který 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu, stejně jako řada dalších nacistických pohlavárů.
Jeho nástupcem se stal admirál Dönitz. Nové Dönitzově vládě nezbylo, než aby přistoupila na podpis všeobecné a bezpodmínečné kapitulace.
Stalin trval na tom, aby kapitulace byla podepsána v Berlíně. Stalo se tak v noci z 8. května na 9. května 1945 v Berlíně – Karlshorstu, kde za německou stranu podepsal kapitulační akt plní maršál Keitl. Válka v Evropě skončila.
Poslední vojenskou operací na evropském válčišti byla pražská operace Rudé armády 9. května 1945. Ta zamezila americkým vojskům v dokončení osvobození západních Čech a Prahy.
Hlavní strategický zájem nyní upírali Američané do Pacifiku, kde potřebovali ve válce s Japonskem sovětskou pomoc.

Ještě nebylo rozhodnuto, zda proti Japonsku použijí atomovou zbraň.

V závěrečné fázi války již bylo zřejmé, že bude třeba svést zápas o podobu míru. Začala nová fáze diplomatických jednání, která předurčila podobu poválečného uspořádání světa.
Převládalo přesvědčení, že poválečné postavení dvou spojenců, ale také rivalů - USA a SSSR – bude i nadále výrazně ovlivněno jejich společnou účastí v protifašistcké koalici. Zvláště prezident Roosevelt se snažil napomáhat dobrému vztahu mezi velmocemi, zatímco W. Churchill projevoval vůči sovětskému postupu závazné výhrady. Oba západní státníci se ale snažili Stalinovi v řadě požadavků vyhovět, především v zájmů vítězství ve válce.
Mezi 11. – 19. srpnem 1944 jednali Churchill s Rooseveltem v kanadském Quebecku o situaci na frontě v Pacifiku. Dohodli se též na koordinaci postupu v boji proti Německu a o koncepci jeho poválečného uspořádání. Zároveň probíhala i jednání delegací USA, VB, SSSR a Číny v Dumbarton Oaks (Washington D.C.) o poválečném uspořádání světa, na kterých byl přijat návrh zřídit Mezinárodní organizaci bezpečnosti. Výsledky jednání se staly pokladem pro vypracování Charty OSN.
Problematika světového hospodářství a jeho obnovy se stala hlavním tématem konference v Bretton Woods (USA) v červenci 1944. Jednání položila základ vniku Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pro obnovu a rozvoj. Jejich úkolem bylo udržení měny a rozvoj hospodářství.
Nejdůležitější však byla jednání politická. Nejdelikátnější a pro další vývoj střední a východní Evropy přímo osudové rozhovory vedl W. Churchill s J. V. Stalinem ve dnech 9. – 18. října 1944 v Moskvě.
Nová schůzka Velké trojky se chystala na únor roku 1945 do krymského letoviska Jalta. Sešli se na ní znovu a v tomto složení naposledy Roosevelt, Stalin a Churchil. Představitelé Velké trojky potvrdili zásadu bezpodmínečné kapitulace Německa i Japonska. Velkou část jednání konference věnovali státníci otázkám poválečného uspořádání Evropy. Jednali o problematice polských hranic a o složení polské vlády. Stejně tak se zúčastněné strany shodly na nutnosti potrestání zločinců. Dále pak – zničit německý militarismus a nacismus
- zabezpečit, aby Německo nemohlo již nikdy ohrozit mír
- byly stanoveny reparace v zařízení a ve zboží
- byla schválena tajná dohoda o vstupu do války proti Japonsku

Jedna z dohodnutých a realizovaných otázek z Jalty se týkala svolání ustavujícího zasedání OSN. Sešlo se 25. dubna 1945 v San Francisku. Zúčastnily se jej státy, které podepsaly Atlantickou chartu a vyhlásili válku fašistickým mocnostem. 51.

delegací schválilo na ustanovující konferenci CHARTU OSN, základní dokument vznikl mezinárodní organizace. Po ratifikaci (schválení) jednotlivými členy vstoupila v účinnost 24. 10. 1945. Charta OSN vyjadřuje přesvědčení, že tato organizace vzniklá k ochraně míru, zabezpečení občanských a lidských práv, sociálního pokroku a blahobytu národa. Uznává rovnost všech lidí, mužů i žen, malých i velkých národů (předchůdce: Jiří z Poděbrad – plán mírové unie).


5. OBDOBÍ OD 9. KVĚTNA 1945 DO 2. ZÁŘÍ 1945
V tomto období se boj Spojenců soustředil na porážku Japonska. Na základě jaltských ujednání vypověděla sovětská vláda počátkem dubna 1945 smlouvu o neútočení s Japonskem. V té době již Američané obsadili Filipíny, vylodili se v dubnu 1945 na ostrovech Oinawa a Iwodžima a započali tak přímý útok na japonská souostroví.
V rámci výzkumného projektu s krycím označením „Manhattan“ vyvinuli američtí, britští a evropští vědci primitivní atomovou pumu.
Nový americký prezident Harry S. Truman, který nastoupil do úřadu po Rooseveltově smrti v dubnu 1945 nařídil použití nové zbraně právě proti Japoncům.
6. srpna byla proto atomová puma opravdu svržena na město Hirošimu a 9. srpna 1945 svrhli Američané další atomovou pumu na Nagasaki.
8. srpna 1945 vyhlásil SSSR Japonsku válku a vtrhl do Japonci okupovaného Mandžuska. Japonský císař Hirohito vyhlásil 14. srpna 1945 kapitulaci.
Teprve 2. září 1945 byla na palubě křižníku Missouri podepsána konečná kapitulace Japonska.

Ještě než válečné události definitivně skončili, sešla se v Postupimi u Berlína ve dnech 17.7. – 2. 8. 1945 poslední konference vedoucích představitelů tří vítězných mocností. Tentokrát spolu jednali americký prezident H.S.Truman, britský ministerský předseda W. Churchill a J. V. Stalin. Za hlavní cíl si konference kladla nalezení dohod o poválečném uspořádání Evropy a zvláště Německa. Účastníci konference potvrdily dohody dosažené na Jaltě. Spojenecká politika vůči Německu bývá charakterizována jako program čtyři „D“ – demilitarizace, denacifikace, demokratizace a dekartelizace. Reparace mělo německo splácet v naturální formě výrobků a surovin.
Do závěrečného protokolu bylo též zahrnuto rozhodnutí velmocí o provedení odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska.