1. Světová válka

Vznik dohody a trojspolku.
Období industriální společnosti bylo založeno na průmyslové výrobě. Na konci 19. století se výroba neustále zvyšovala, tudíž byla třeba řada odbytišť. Trh v kolonizovaných zemích byl však nasycen a země bez kolonií se dostávaly do častých konfliktů se státy, které koloniemi oplývaly. 2. pol. 19. stol. znamenala boje na Balkáně - povstání proti turecké nadvládě v Bosně, Hercegovině a Bulharsku, které bylo Turky tvrdě potlačeno; srbsko-turecká válka 1876/77 – na straně Srbska vystoupilo Rusko – Turci vítězí; 1877/78 rusko-turecká válka, ve které vítězí Rusko – uzavírá pro sebe výhodnou smlouvu, s čímž nesouhlasí Francie a Velká Británie, proto je svolán Berlínský kongres – Otto von Bismarck, jehož jednání vedlo k diplomatické porážce Ruska. Z těchto událostí vyplynulo zhoršení vztahů mezi Německem a Ruskem. Naopak byly posíleny vztahy mezi Německem a R-U, neboť R-U získalo nadvládu nad Bosnou a Hercegovinou. Proto vzniká v roce 1979 Dvojspolek, do něhož v roce 1882 vstupuje také Itálie, která se střetla s Francií o kolonie v sev. Africe. Na druhé straně vzniká tedy v roce 1904 Dvojdohoda, která je v roce 1907 posílena Ruskem na Trojdohodu.

Jednou z mnoha příčin první světové války byla tedy existence koloniálních impérií (jedna čtvrtina světa byla v roce 1914 koloniemi). Francie ovládala většinu severní a západní Afriky, Madagaskar a Indočínu.
Velká Británie ovládala Egypt, Súdán, Ugandu, Keňu, Nigérii, Britské Somálsko, Ghanu, Rhodesii, Ňasko, Singapur, Malajsko, Fidži a po válce s Búry i jižní Afriku.
Německo ovládalo Kamerun, Togo, jihozápadní Afriku a část Nové Guiney.
Itálie Libyi, Eritrei a část Somálska.

Nizozemí Indónesii.
Portugalsko Angolu, Mosambik, Guineu.
Spojené státy Portoriko, Guam, Filipíny, Panamský průplav, Havaj a Kubu.
V důsledku boje o moc mezi těmito koloniálními impérii byly rozehrány další lokální konflikty, které se staly dalšími z řady příčin války. Jedním z nich byly v letech 1899-1902 Búrské války v jižní Africe, kde se Angličané tvrdě vypořádali s domorodým obyvatelstvem, dále to bylo např. Boxerské povstání v Číně (1898-1900) nebo pro Rusko špatně dopadnuvší rusko-japonská válka (1904-1905) o vládu na Dálném východě,tato válka byla později také příčinou revoluce v Rusku (1905, Krvavá neděle, Mikoláš II.).
K nejvýznamnějším konfliktům patřil i mocenský boj o sféry vlivu v Africe mezi Velkou Británií a Francií.
Tyto dvě země spolu nakonec uzavřely tzv. Srdeční dohodu o rozdělení Afriky, po které nastalo jejich postupné sbližování. V letech 1912 - 13 proběhly Balkánské války. (1. Bulharsko, Srbsko, Řecko a Černá Hora x nadvláda Turecka; 2. Bulharsko x bývalí spojenci + Turecko + Rumunsko).
1. světová válka 28. 6. 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii

Chotkovou. Atentátníkem byl Gavrilo Princip (Srb) z organizace Mladá Bosna, který se spojil s organizací Černá ruka. Na základě této události vyhlásilo R-U 28. 7. 1914 (Mým národům) Srbsku válku, a to po nesplnění ultimáta. Na straně Srbska vystoupila Dohoda a na straně R-U Trojspolek, všechny státy vyhlásily mobilizaci. Německo vyhlásilo válku Rusku 1. 8. Dne 3. 8. Německo vyhlásilo válku též Francii. Německý generál A. Schlieffen vypracoval plán tzv. bleskové války – Německo vyřadí Francii a přesune vojenské síly na východ. Tento plán uskutečnil H. von Moltke. Německo obsadilo Belgii a Lucembursko, aby mohlo přesunout svá vojska. VB však vyhlásila válku Německu (4. 8.) – porušení neutrality dvou států nynějšího Beneluxu. Německo mířilo na Francii, ale jeho postup byl zastaven bitvou na marně 9. 9. 1914 (gen. J. Joffre, 25 km od Paříže).

Schlieffenův plán zde ztroskotal, neboť se z původně zamýšlené bleskové války vytvořila válka zákopová. Východní fronta – zde se střetávalo Rusko a R-U, nejprve bylo R-U úspěšnější, ale díky převaze Rusů nakonec získalo Rusko Halič – R-U ji muselo vyklidit. Německo ale posílilo R-U a Rusko bylo v zápětí poraženo. Generálem na východní frontě byl P. Hindenburg (něm. kancléř, prezident Výmarské republiky, jmenoval Hitlera kancléřem, v roce 1918 sjednal v Brestu Litevském s bolševiky mír). V roce 1914 vyhlásila Itálie neutralitu, oba spolky ji chtěly získat na svou stranu. Nakonec zvítězila Dohoda, neboť ji na tajném londýnském jednání slíbila VB územní zisky v oblasti Terstu. V roce 1915 vystupuje tedy Itálie na straně Dohody. V tomtéž roce se posunula východní fronta hlouběji do nitra Ruska – vytvořila se linie Riga – hranice Rumunska. Balkánská (jižní) fronta – spor R-U a Srbska, cílem R-U bylo Srbsko obsadit. Na podzim roku 1915 se jim to povedlo. Turecko vyhlásilo ozbrojenou neutralitu = neutrální stát, ale půjčuje zbraně spojencům. Turci se spojili s Německem, z čehož vyplynul následný konflikt s Ruskem – v listopadu 1914 vyhlásilo Rusko Turecku válku. Dohoda uskutečnila výsadky na turecké území, ty byly však neúspěšné a Němci získávali postupně sebevědomí. 21. 2. – 16. 12.
se odehrála nejdelší a nejkrvavější bitva 1. sv. války. Němci zaútočili na pevnost Verdun (fr. pevnost), padly tisíce vojáků, ničeho se nedosáhlo (princ Vilém x gen. H. Pétain). 1. 7. – 18. 11. 1916 se odehrála bitva na řece Sommě – spojencům se nepodařilo prolomit frontu a vynutit si tak konce války – Němci byli poraženi, tudíž byla uhájena západní fronta. Východní fronta byla spojena se jménem generála Brusilova, který vedl svá vojska celkem úspěšně. Němci tak byli donuceni k ústupu na Balkán. Začaly vznikat problémy mezi R-U a Rumunskem, které nakonec vyhlašuje R-U válku (srpen 1916). K dalšími zlomu došlo, kdy VB vyhlásila blokádu = napadala nepřátelské lodě s materiálem – válka se tak přesouvá na vodu i pod vodu. Německo má v tomto směru značné výhody, vlastní kvalitní ponorky, kterými útočí jak na lodě Dohody tak na lodě neutrálních států s civilisty.

Německo vyhlásil neomezenou ponorkovou válku v sev. Atlantiku a Středomoří. Západní fronta: Němci měli vybudovanou tzv. Siegfriedovu linii – snažili se tu obnovit síly. Dohoda to však považovala za ústup a tak zaútočila, snažila se frontu prolomit. Významnou osobností zde byl gen. Nivell, který proslul tzv. Nivellovou ofenzívou. Vedl bitvu u Champagne – jedna z nejkrvavějších bitev, Francie měla obrovské ztráty. V roce 1917 došlo k dalším bojům – Cambrai – Angličané poprvé užili tanky k boji. USA zaujímaly nejprve neutrální postavení, které se později změnilo na ozbrojenou neutralitu, nabízely se jako mírové místo k vyjednávání. Dohoda však nabízené nebrala v úvahu. Německou souhlasilo, ale pod podmínkou, že dosavadní linie se stanou hranicemi Německa, což Dohoda prudce odmítala. Nakonec vstupuje USA 6. 4. 1917 do války na straně Dohody.

Účast amerických vojsk byla nejprve pouze symbolická. Podzim 1917 – březen 1918 znamenal rozpad východní fronty (v březnu 1918 došlo k uzavření separátního míru mezi Německem a Ruskem – město Brest – Litovsk), což se jevilo velmi dobrým pro Německo, které tak může stáhnout své vojenské síly na západní frontu – důležitější. 1918 vystoupil americký prezident Wilson (1913 – 21 byl prezidentem USA, 1919 Nobelova cena za mír) se svým Čtrnáctibodovým programem. Ten se týkal uzavření míru, jeden z bodů bylo právo na sebeurčení státu (vznik Československa), požadavek otevřené diplomacie, požadavek limitu odzbrojení, ustavení Společnosti národů – mezinárodní organizace, která by dohlížela na dodržování mírových věcí. V 21. března 1918 proběhl další útok pod vedením generála Ludendorfa (teorie tzv. totální války).
Útok byl úspěšný, neboť se něm. vojska opětně přiblížila k Paříži. Postup vojsk byl ale zastaven v červenci 1918 jednotkami Dohody, které byly posíleny americkým vojskem. Německá vojska padla, ale stále se bojovalo na Balkánské frontě – září 1918 něm. vojska též poražena.
2. 11. 1918 uzavřeno příměří s R-U, 11. 11. 1918 v Compiegne – bezpodmínečná kapitulace Německa.

Nároky:
VB chtěla ubránit své kolonie a získat další.
Francie chce zpět Alsasko a Lotrinsko.
Rusko chce Halič, Bukovinu – dnešní Ukrajina, Bospor a Dardanely.
Bulharsko chce Dobrudžu a Makedonii.
Německo chtělo vytvořit Mitteleuropu – státní celek pod správou Německa, který by byl obklopen něm. satelity – Nizozemí a Švýcarsko. Kapitulace Německa = vyklizení území na západ o Rýna, odevzdání všech zbraní, vydání všech svých zajatců.
V červnu 1919 mír ve Versailles – jednání o mírové smlouvě s Německem, navazovala na kapitulaci Německa a na Wilsonův program. Německo bylo označeno za jediného viníka války. Provedeno bylo odzbrojení, zrušení armády – pouze dobrovolnická – 100 000 mužů. Německo nesmělo vlastnit ani vyrábět válečné potřeby, byl rozpuštěn generální štáb – nesměl se obnovit. Byly stanoveny reparace. Německo muselo splácet 132 miliard marek – nárok Francouzů (ti dostali 52% všeho). Německo se muselo vzdát Alsaska a Lotrinska, 50 km úsek na pravém břehu Rýna demilitarizován – časově neohraničeno. Např. uhelné doly patřily 15 let Francii, poté mělo následovat referendum, jestli se opět připojí k Německu, nebo zůstanou Francii. Německo odevzdalo ve prospěch Československa Hlučínsko (nad Ostravou) a přišlo o kolonie – Togo, Kamerun.
10. 9. 1919 Saint Germain – Francie: mírové jednání s Rakouskem, zánik monarchie, stanovení reparací, odzbrojení, povolena pouze dobrovolnická armáda, zákaz sloučení s Německem.

Další mírová jednání: Neuilly – listopad 1919 jednání s Bulharskem – reparace, územní odstupy, např. Rumunsku Dobrudžu. Červen 1920 – Trianon – jednání s Maďarskem – reparace, odzbrojení, Maďarsko přišlo o 70 % svého území – nám připadlo Slovensko, Zakarpatská Ukrajina, Rumunsku Sedmihradsko. Srpen 1920 – Sevres – jednání s Tureckem – muselo odevzdat své asijské území – Írán, vyhlášen samostatný stát Arménie – proti této smlouvě však vystoupila republikánské hnutí pod vedením Mustafa Kemaly – vyhlášeno Turecká republika, následovala válka s Řeckem – úspěšní, získali zpět území Anatolie a Thrákie.
Uskutečnila se nová mírová jednání – červenec 1923 – Lausannská konference (1922 23) – oficiálně přiznáno Turecku oblast Anatolie a Thrákie.
Fronty: italská fronta – Doss Alto – čs. Legionáři
srbská fronta – Rusko + Srbsko x Rakousko – nejvíce čs. vojáků zběhlo
palestinská fronta
mezopotamská fronta

Technika: použity tanky (1917 Cambroi), bojové plyny (Ypres 1915), ponorky, pozorovací balóny, vzducholodě, letadla.
Pařížská mírová konference: Francie: G. Clemenccau – min. předseda, Ferdinand Foch
VB: Daud Lloyd – George min. předseda
USA: W. Wilson – prezident
Itálie: Vittorio Orlando
Čs.: E. Beneš
Německo se nezúčastnilo.