Dá se rozdělit na tři období:
Rané Řecko (2500-750BC)
Archaické a klasické Řecko (750 – 336BC)
Helénské Řecko (336BC – 146AD)

a) Rané Řecko
Mínojská Kréta
Nejstarší nálezy pocházejí ze 7. stol. BC. Asi od r.3500Bc se obyvatelstvo soustředí do velkých osad, uspořádáním podobným těm na Blízkém východě – pravidelně uspořádané ulice, centrální náměstí, … Ve vrcholném období Minojské civilizace mohlo v hlavním městě Knóssu žít asi 1200obyvatel. Období nejstarších paláců spadá do let 2000 – 1700Bc, největší rozvoj kultury (Knóssu) je kladen do let 1700 – 1400Bc.Kolem r. 1500 byly všechny paláce kromě Knóssu zničeny. R. 1450BC je Kréta dobyta Mykéňany a minojská kultura zaniká.
Kréta je hornatější ostrov, proto byly paláce stavěny hlavně na pobřeží. Z vnitrozemí byly paláce zásobeny olejem, vínem a obilím. Dále se Kréťané věnovali pasení ovcí, ženy tkaní. Kréta měla rozsáhlé obchodní kontakty – Egypt, Kypr, Malá Asie. Mezi nejvýznamnější paláce patří Knóssos a Faistos, objevené p. Evansem, dále pak Malia, Zakros, Paleokastro či Chaniá. Zajímavostí je, že paláce neměli hradby. Na Krétě bylo užíváno hieroglifického písma ( Faitský disk, 2000BC, nerozluštěno) a lineárního písma A 1700BC) a B (1450BC, rozluštil r. 1953 p.Ventris).

Mykénská civilizace
Datuje se od r.2000BC. Vytvořili ji Iónové a Achájové, kteří právě v této době přišli z Balkánu. Vzniklo na 1600 malých království a současně byl převzat systém založený na krétském hláskovém písmu. V důsledku úpadku Kréty (14.stol.) dosáhla Mykénská civilizace svého vrcholu a dominovala jihu Egejského moře. Okolo r.1450 se rozšířil Mykénský vliv až po Krétu a je pravděpodobné, že lineární písmo B se vyvinulo v důsledku vzájemného ovlivňování obou kultur. Podle Homéra existovalo asi 20 království, která uznávala nadvládu Mykén.
Mykéňané prosluli svou zdobenou keramikou. Ve 13. – 14. stol.BC obchodovali např. s Kyprem a Sardinií (měď), Sýrií (slonovina a Egyptem (luxusní zboží). Nejstarší nálezy pocházejí z šachtových hrobů v Mykénách (cca 1650 – 1550 BC). Nálezy z hrobek svědčí o bohaté válečnické společnosti. Okolo r. 1400BC se datují nejstarší mykénské paláce. PO r. 1400BC jsou mykénská města opevňována hradbami z masivních kvádrů – tzv. kyklopské zdivo. Z 15. stol.BC také pocházejí klenuté kruhové hrobky mykénských vládců – tzv. tholos.
Po rozpadu tradičních komunikačních a obchodních tras ve 13.stol.BC dochází k nepokojům, úpadku a nakonec i zániku Mykénské civilizace.

Temný věk
Označuje období řeckých dějin po pádu Mykénské civilizace po roce 1200BC. Je to doba kulturního úpadku celé egejské oblasti. Ztrácí se znalost písma, zaniká městský život, většina hlavních středisek je vydrancována. Za viníka jsou považovány tzv. mořské národy. Jejich původ i další osudy jsou značně nejisté, faktem však je, že se jim podařilo vyvrátit nejen Mykénskou civilizaci, ale také Chetitskou říši a značné škody napáchali také v Egyptě, v Levantě a v Palestině. Část Mykéňanů našla útočiště na Kypru a na pobřeží Anatolie(založili Milétos). Mykénský vliv je znát také na území Palestiny. Právě v tomto období se odehrávají eposy Illias a Odyssea.
V 11.stol.BC přišli do Řecka Dórové a vytlačili část původního obyvatelstva, což mělo za následek další migraci do Anatolie. Dórové přináší do Řecka železo. Postupně Dórové obsazují Peloponés, Krétu a Rhodos. Obyvatelé jižního Peloponésu byli podrobeni a dále byli nazýváni „hélóti“ (nevolníci) a „perioikové“ (ostatní obyvatelé). Ze starých mykénských středisek si zachovaly nezávislost pouze Athény( pyšní se, že jsou původními obyvateli města a nazývají sami sebe „autochthoni“- zrození ze země).
Téměř 300let se řecko vzpamatovávalo zchudlé a v izolaci. Oživení nastává až okolo r.900BC , kdy jsou obnoveny obchodní trasy a styky s Levantou (později Fénície) a s Itálií.

b) Archaické období
8. stol.BC je charakterizováno rozkvětem řeckých měst a prudkým nárůstem obyvatel. Pro archaické období jsou typické tzv. Polis. Polis jsou městské státy. Vyvinuly se většinou z obchodních kolonií a některé z nich nabyli postupně velkého významu. Na rozdíl od fénických kolonií zakládaly Řekové své polis už od počátku jako nezávislé státy. Občanem se stává každý, kdo se narodil občanu polis. Optimální bylo 1-2 děti. Občan má právo účastnit se sněmu, volit, hlasovat, kandidovat a vlastnit půdu. Občané jsou pouze muži, sami si obstarávají zbraně. Rozšířily se 4 typy státního zřízení :
1)Oligarchie – vláda několika
2)Demokracie – vláda lidu
3)Aristokracie – vláda šlechty
4)Tyranida – vláda tyrana, jež se ujal vlády vlastním přičiněním
Jiná uspořádání byla považována za barbarská. Nejčastější vývoj – od monarchie se většinou přes tyranidu došlo k oligarchii nebo demokracii.
Mezi nejstarší kolonie patří Al Mina v Sýrii a Pytekusy či Kýmé v Itálii. Obchodovalo se s železnou rudou, otroky a luxusním zbožím, za ně nabízeli Řekové víno a zprostředkování dalších obchodů. K rozvoji kolonizace přispělo také přelidnění pevninského Řecka. Kolonisté byli často vybíráni losem. Známé jsou kolonie středomořské - Massalia (Galie), Syrakusy (Sicílie), Neapolis (Itálie), Mainake (Hispánia), Kyréne (Kyrenaika, přímo na j od Řecka), Naukratis (Egypt); černomořské – Byzantium a Chalcedon (Bospor), ostrov Bereza (Dněpr), Sinope (sever Anatolie).
Oživení obchodu si vyžádalo nové písmo. Mykénská abeceda byla dávno zapomenuta, tak Řekové přejali fénickou souhláskovou abecedu a přidali do ní znaky pro samohlásky. Gramotnost se záhy rozšířila a stala se součástí základního vzdělání. Byla to předzvěst rozkvětu řecké civilizace v 5. a 6. stol. BC.