Později ovšem obdržel množství různých čestných jmen. Jméno Buddha, tj. Probuzený, používal sám, ovšem teprve po svém osvícení. Z bohatých legend o Buddhovu početí a zrození uvedu alespoň příběh vyprávějící o zázračném prorockém snu jeho královské matky. Zdálo se jí, že jí unesli čtyři králové, přivedli do zlatého paláce na stříbrné hoře, kde ji třikrát obkroužil slon nesoucí ve svém chobotu lotosový květ a pravým bokem vešel do jejího lůna. Král povolal moudré brahmány, aby mu podali výklad tohoto snu. Vyložili jej tak, že královna porodí chlapce, jenž se stane, zůstane-li doma králem a vládcem světa. Opustí-li dům svého otce, stane se osvíceným, jenž sejme ze světa závoj nevědomosti. Provázena tanečnicemi a doprovodem odebrala se královna Mája / Buddhova matka / do sídla svého otce, aby se připravila k porodu. Avšak když vystoupila ze svého vozu rozhodla se k odpočinku. Legenda vypráví, že v tom okamžiku z jejího pravého boku vyšel Buddha. Bez jakékoli pomoci ušlo dítě sedm kroků v každém směru čtyř světových stran. V každé jeho šlépěji vyrostly ze země lotosové květy. Zázračné dítě prohlásilo: ”Již nikdy se nemusím znovu zrodit, neboť toto je mé poslední tělo. Nyní zničím a vytrhám kořeny strastí, jež jsou způsobeny narozením a smrtí.” Sedm dní po zázračném zrození královna Mája zemřela. Potom se o Siddhárthu starala Májina sestra Mahápradžápatí. “Člověk je pánem sám sobě, kdo jiný by mu měl být pánem? Opanuješ-li sám sebe, máš pána, jejž bys jinak těžko získal.”

Předpověď mudrců znepokojila Siddhárthova otce. Od synova narození se snažil ho vést životem kralevice, následníka trůnu. Zahrnoval svého syna radovánkami a vyhověl všem jeho přáním. Siddhártha nikdy nespatřil nic strastného nebo trýznivého, ani o tom nezaslechl. Kdykoli opustil palác, královští strážci běželi před jeho kočárem a odstraňovali z cest a ulic všechno nepříjemné a znepokojivé. Jednou však když se Buddha vezl do zahrady, spatřil vetchého, třesoucího se starce. Při druhé vyjížďce uviděl nemocného, kterým lomcovala horečka a napotřetí rozkládající se mrtvolu. Naposled uviděl mnicha, v jehož rysech se zračil jasný pokoj povznesený nad všechnu bídu světa. Tyto obrazy stáří, nemoci, utrpení a smrti se nesmazatelně vryly do mladíkovy duše. Zmocnila se ho hluboká nespokojenost, odpor k jeho přepychovému prostředí. Rozhodl se vzdát se majetku i práva na vladařský trůn, v noci opustil svou spící choť a svého nedávno narozeného syna a jako asketa a hledač spasení z bídy světa se odebral do samoty.