Nutnost znovuzrozování pozbyla na důležitosti, neboť nirvána čili buddhovství byly všudypřítomny a čekaly jen na uskutečnění. 2)Vidžňánaváda - škola uvědomování (jógáčára - jógový přístup): Tato škola vznikla ve 4. století. Její hleavní zásadou je, že svět jevů existuje jen v mysli vnímajícího. Jako příklad je uváděn mnich, který si ve své meditaci může vykouzlit vidiny, jež jsou stejně reálné jako jeho obyčejné vnímání jevů tohoto světa. Jediná nezávislá realita vně mysli je podle vidžňánavády tzv. takovost. Takovost nemá žádnou charakteristiku, je čistá a úplná. Je to plnohodnotný protějšek madhjamacké prázdnoty. Spása podle vidžňánavádinů vyvěrá ze sebeočišťování, až se dosáhne stavu absolutní čistoty, a to je takovost. Proces očišťování je přísný a uspět v něm mohou pouze jedinci na vysokém stupni duchovního vývoje. Zásadně si meditující osoba vykouzluje vidiny co možná nejpříznivější a vstřebává jejich realitu. Takovosti meditující dosáhne v momentě, kdy vidiny a obyčejné jevy začne vnímat a uvědomovat si stejně. Tímto se mahájána ukazuje jako náboženství o dvou úrovních. Poskytuje jak podnětnou filosofii tak i vědomí, že oddanost buddhům a bódhisattvům jedince ochrání, pomůže mu v nouzi a ukáže mu cestu k nirváně. Rozdíly mezi théravádským a mahájánským buddhismem:

Třebaže théravádský a mahájánský buddhismus uznávají a ctí Siddhárthu Gautamu jako zakladatele náboženství, přece jsou mezi nimi hluboké rozdíly, jež lze shrnout do devíti bodů. 1)Ideál arhanta a ideál bódhisattvy. V théravádském buddhismu byl ideálem arhant, jedinec, většinou mnich, který sledováním osmidílné stezky dospěl k procitnutí v soustředění sám na sebe. V mahájánském buddhismu si bódhisattva odloží osobní nirvánu, aby mohl pracovat pro spásu všech bytostí. 2)Nirvána a buddhovství (věčná, ale zatím neprojevená vlastnost všech bytostí) jako cíl. V théravádském buddhismu je cílem dospět do nirvány sledováním osmidílné stezky. Cílem mahájánského buddhisty je dosáhnout buddhovství. Théravádinové uznávají rozdíl mezi nirvánou Buddhovou, která je ta nejvyšší možná (parinirvána), a nirvánou, do níž může dospět arhant. V mahájáně může buddhovství dosáhnout teoreticky každý. 3)Úloha vlastního úsilí a úloha víry v osvobození. Théravádinové soudí, že do nirvány lze dospět pouze úsilím sama jedince. Mahájánští buddhisté dovolují užívat modliteb a víry, jakož i pomoci buddhů a bódhisattvů jako součásti procesu spásy. 4)Historický Buddha a mnoho buddhů. Théravádinové zdůrazňují důležitost historického Buddhy, jehož velikost tkví v jeho dharmě. I když ho považují za nejvyšší vzor lidství, nepřiznávají mu božství.