Opustil říši svých otců, putoval dál a usadil se v cizí zemi, kde se oddal nejpřísnější askezi a soustředění. Svá pokání vykonával s tak nemírnou horlivostí, že vyhubl na kost a křehké vlasy mu vypadávaly v chomáčcích z těla. Když však takto došel až na samu možnou mez trýznění, poznal, že to není cesta k pravému poznání a askeze se vzdal. Usadil se do stínu stromu pevně odhodlán neopustit toto místo do té doby, dokud mu nevzejde pravé poznání. A zde se stalo, že v nadlidském vidění uzřel věčný koloběh, v nemž se všechny bytosti rodí, umírají a znovu rodí. Sama sebe se tázal, proč se proud utrpení stále znovu obnovuje v ustavičném znovuzrozování. Nelze jej nijak zadržet ? Po několika týdenním úporném zápasu o prozření mu vytanula jednoduchá formule o “ čtyřech uštechtilých pravdách”, jež se pak stala základem celého jeho učení /viz.Buddhovo učení/. Tak se Siddhártha po sedmiletém hledání a uvažování stal Buddhou, Probuzeným, který se vydal sdělit své poznání lidem. “Zdraví je největší hodnota, spokojenost největší jmění, důvěra je nejlepší přítel a nirvána nejvyšší blaženství.”



Buddha šel do městečka Sárnáthu, kde se setkal s pěti askety. Počal je učit a hlásat o tom, k čemu dospěl. Vzal hrst rýže a učinil na zemi kolo. To představovalo kolo života, jež se stále otáčí z bytí do bytí, ze života do života. (Symbol kola bývá často brán jako symbol buddhistického učení.) Toto kázání bylo nazváno Promluva v Antilopím háji nebo Roztočení kolesa nauky. Až do své smrti v osmdesátém roce svého života žil Buddha životem putujícího kazatele, učitele a pomocníka lidí. Prošel celou severovýchodni Indií, shromažďoval kolem sebe žáky a stoupence a sláva jeho moudrosti se šířila do daleka. Tradice vypráví o bezpočtu zázračných obrácení na víru. Později též navštívil palác svého otce, požehnal svou ženu, která mu po celou dobu zachovávala věrnost, přijal do svého řádu svého syna a zase odešel. Zemřel v náručí svého oblíbeného žáka Ánandy a podle legendy přitom z nebe pršely květiny a ozývala se nebeská hudba. “ Pomíjivé je vše, co se tu zrodilo, usilujte s horlivostí,”zněla jeho poslední slova. Buddhovo učení

Naše znalost vlastní Buddhovy nauky se opírá o tři tzv. pitaky (=košíky), tj. sbírky posvátných spisů, jež svým rozsahem předčí i Bibli. Ty však byly sestaveny teprve ve stoletích následujících po Buddhově smrti a zapsány dokonce ještě mnohem později. Vědeckému bádání se podařilo identifikovat v těchto souborech jádro, které s největší pravděpodobností pochází od samého Buddhy, a odloučit je od pozdějších dodatků a zpracování.