A Garibaldiho příznivci byli ještě radikálnější, otevřeně se hlásili k socialismu a internacionalismu. Na jihu se navíc velmi rozšířilo anarchistické hnutí. Naštěstí Cavour udržel Itálii pevně ve svých rukou, dokázal ukrotit divoké představy těchto revolucionářů a možná tak zabránil i občanské válce, která hrozila vzniknout. Je pravda, že zcela zneužil Mazziniho, či Garibaldiho úspěchů, a nebylo jich málo, pouze ve svůj prospěch. Odstrčil je jaksi v zájmu Itálie na vedlejší kolej. Vždyť v jeho očích to byli hlavně lidé , kteří se pokoušeli rozvrátit dosavadní politický systém Itálie. Ale dosáhl tak potřebné stability, která zaručovala klidný průběh sjednocení.
Je jasné, že problémy, které nebyli řešeny dříve se naplno projevily až po sjednocení celé Itálie. Ukázali se obrovské rozdíly mezi rozvinutým severem a zaostalým jihem, které jsou patrné dodnes, jih se stal neustálým ohniskem konfliktů v důsledku toho, že zde vládla stále stejná vrstva lidí, která měla nad obyčejnými rolníky často absolutní moc. Objevil se také problém obrovské negramotnosti, jež dosahovala až 70 %, zaostalého průmyslu i zemědělství. Nový stát se tím vším musel brzy vyrovnat, aby mohl brzy začlenit do skupiny vyspělých evropských států a sám se vnitřně stabilizoval. Italům se to podařilo a dokázali, že i oni si svůj stát zaslouží. Itálie se stala vzorem pro další nesvobodné národy a předznamenala další vývoj, který po I. světové válce vyústil v tvorbu dalších národních států v Evropě. Vzpomínka na otroctví činí svobodu ještě milejší.
(Cicero)

Je sladké a čestné dát život za vlast.
(Horatius)


Použitá literatura:
Procaccio G.: Dějiny Itálie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1997
Krátký R.: Giuseppe Garibaldi, Naše vojsko, Praha, 1955
Bradáč Z.: Před pochodem na Řím, Praha 1973.