Chtěli jsme být chytří a místo toho jsme dopadli jako Řekové, jsme spodina Evropy, jejímiž jsme byli učiteli.“
Velkou změnu v společenských poměrech znamenala až francouzská revoluce a nástup Napoleona. Italové za francouzské okupace pochopili, že jsou jeden národ se společným jazykem, minulostí a tradicemi a že by měli hájit své národní zájmy. Vídeňský kongres, který většinu Italů uvrhl do ještě většího útlaku, než jaký zažívali za Napoleona, reakcionářská a represivní politika, praktikovaná cizími vládci po vzoru metternichovské politiky v Rakousku, zvedla po celé Itálii vlnu odporu proti všem cizím vlivům. Za těchto podmínek se začalo rodit cosi nového. Italské národní hnutí Risorgimento (česky obrození, obnova). Toto hnutí mělo jediný cíl - sjednocení a osvobození Itálie –, jež měl po celé další půlstoletí výrazně ovlivňovat politický vývoj celého Apeninského poloostrova.


Cokoliv vynesla štěstěna vzhůru, to vynesla proto, aby se zřítilo.
( Seneca mladší )

Svorností malé věci vzrůstají, nesvorností se i ty největší hroutí.
(Numidský král Misipsa)




Počátky národně-osvobozeneckého hnutí

Ocitáme se na počátku roku 1820, Napoleon je poražen a Vídeňský kongres navrátil Evropu a s ní i Itálii přibližně do stavu před rokem 1789. Na trůn usedli staronoví panovníci, kteří si přejí návrat společnosti do stavu před rokem 1789, ovšem jejich poddaní se velmi změnili. Francouzská revoluce a po ní i Napoleonova nadvláda znamenala tak hluboké změny v životě a myšlení obyvatel Itálie, že už nebylo možné je navrátit zpět. Byli zpřetrhány staré feudální vazby a místo nich se vytvořili nové revoluční, moc církve byla podkopána. Celý italský národ zatoužil být opět jednotný a svobodný.
Jak vlastně Itálie prožívala francouzskou revoluci ? Již od dob Caesarových si byla tato dvě území velmi blízká, a to nejen geograficky, navzájem se v různých historických etapách ovlivňovali kulturně a politicky. I velká francouzská revoluce měla v Itálii svůj ohlas. Poprvé se objevily myšlenky na sjednocení a osvobození Itálie z cizí nadvlády, které mělo jít ruku v ruce se svržením vládnoucích feudálních vrstev a tvorbou nové svobodné společnosti. Ideály svobody, rovnosti a bratrství se dala nejsnáze ovlivnit nejmladší generace, především studenti se zapojily do povstání a vzpour, jež proběhli v letech 1794-1795 v mnoha italských městech. Tito mladíci byli většinou ve svých názorech silně ovlivněni jakobínskými názory a k „sesterské“ Francii vzhlíželi jako k osvoboditelce. Jejich nadšená, ale i nepřipravená povstání byla do jednoho brzy krvavě potlačena.