A jejich vůdcové byli exemplárně popraveni pro výstrahu ostatním, neboť strach vládnoucí vrstvy z revoluce byl příliš velký, než aby si mohla dovolit riskovat v této těžké době jakýkoliv odpor, který pro ní znamenal potenciální nebezpečí revoluce. Revoluce už ovšem částečně na italské území vstoupila, neboť Korsiku, ostrov italský tradicemi a jazykem, Janovská republika roku 1768 prodala Francii. Na ostrov se po roce 1790 začali stěhovat italští osvícenci, aby zde začali spřádat své plány k osvobození Itálie. Významnou osobností mezi nimi byl Filippo Buonarotti, potomek Michelangela, který zde založil Korsické vlastenecké noviny. Ty můžeme považovat za první noviny risorgimenta, hnutí za osvobození a sjednocení Itálie. Po anexi Savojska a Piemontu francouzskou armádou se Buonarotti se svými druhy přesunul na kontinent, dokonce zde ve službách Francie zastával funkci komisaře. Zanedlouho se zdálo, že by se sny o nové vlasti měli vyplnit. To když nastoupil Korsičan Napoleon Bonaparte ve Francii k moci. Jeho velkolepé italské tažení vzbuzovalo obrovské naděje v řadách italských vlastenců a ti mu to dávali také jasně najevo. Napoleon byl všude nadšeně vítán jako osvoboditel a také jeho armáda mohla počítat se stoprocentní podporou obyvatel. Brzy po Napoleonově italském vítězství vyvstala otázka, jak se bude Itálie vyvíjet dále. Za tímto účelem byl roku 1796 v Miláně vypsán konkurs: Jaký typ vlády by nejlépe přispěl k blahu Itálie? Zúčastnila se ho řada významných osvíceneckých osobností z celé Itálie i Francie. Návrhy budoucího uspořádání se pohybovali mezi jednotnou republikou a federací. Zanedlouho v letech 1797-98 opravdu první republiky vznikly: Republika Cisalpinská, R. Ligurská, R. Cispadánská, R. Římská a R. Parthenopská. V očích Italů vzbuzovala hlavně Cisalpinská r. naději na budoucí jednotu i když byli všechny prakticky podřízeny Napoleonovi, který jakékoliv samostatné jednání nepřipouštěl.
Na jaře 1799 byli Francouzi z Itálie vytlačeni a celé území se navrátilo pod nadvládu Rakouska a když Napoleon znovu roku 1800 podnikl protiofensivu na Apeninský poloostrov, již nesliboval nezávislost a svobodu, ale mír, klid, fungující státní správu a prosperitu. Západní pobřeží připojil přímo k Francii, na východě vzniklo Italské království a na jihu Království Neapolské a Království Sicilské (viz obrazová příloha), všechny přímo podřízené Napoleonovi. Na trůn usedli jeho blízcí příbuzní, čímž si Napoleon pojistil jejich poslušnost. Takto zůstala Itálie rozdělena až do Napoleonova pádu, kdy se zhroutil i systém italských království, závislých na Francii a její moci.