Tuto otázku dává Mazzini do souvislosti s řešením sociálních problémů společnosti, což by zajistilo podporu chudších obyvatel. Ovšem byl zásadním odpůrcem socialistických myšlenek a jakýchkoliv zásahů do vlastnictví. To byl také jeden z důvodů, proč se Mazzini rozešel s Garibaldim, jenž byl spíše levicově založený. Mladá Itálie měla značný ohlas nejen v Itálii, ale i v ostatních evropských zemích, kde žili utlačované národy. V celé Evropě začali vznikat podobné organizace, byly to například Mladé Polsko, Mladé Švýcarsko, Mladé Německo a Mladé Španělsko, jež posléze Mazzini roku 1834 sjednotil v Mladou Evropu. Tím se snažil vytvořit jakousi Svatou alianci národů, která by se stala protiváhou k Svaté alianci panovníků a měla pomoci utlačovaným národům ke svobodě.
V letech 1833 a 1834 proběhli v Piemontu a Savojsku spiknutí, jehož se aktivně zúčastnili i příslušníci Mladé Itálie. Obě byla brzy odhalena a potlačena. Mladá Itálie byla rozehnána, mnozí její členové museli opustit vlast a emigrovat. Odcházeli do Anglie, Francie, na Maltu anebo jako Garibaldi do Jižní Ameriky. Sám Mazzini odešel roku 1837 do Londýna, odkud se pokusil obnovit a reorganizovat Mladou Itálii pod vlivem zkušenosti s chartistickým hnutím. To ovšem k větším úspěchům nevedlo a Mazziniho vliv a prestiž začali upadat.

Umírnění

Toto politické hnutí se stalo hlavní silou podporující sjednocení po rozložení Mazziniovy Mladé Itálie. Své kořeny zapustil již v 30. létech ve skupině intelektuálů kolem milánského listu Il Concialiatore a florentské Antologie, ovšem až ve 40. letech myšlenkově sjednotil do jednotného politického proudu. Umírněné charakterizoval méně radikální přístup k budoucnosti Itálie, spíše než revoluci upřednostňovali smír s panovníky. Respekt k vládnoucí vrstvě je, ale neomezoval v její kritice, podpoře politiky reforem a budoucího sjednocení.
Roku 1847 byl vydán Program italského národního smýšlení, jež se stal manifestem umírněné strany. Sepsal jej Massimo d´Azeglia, budoucí předseda vlády Sardinského království, a konzultoval jej s ostatními významnými postavami proudu umírněných. V tomto textu vybídl „italské“ panovníky k společným reformám, a to zavedení společných zákoníků, zavedení svobody tisku nebo i k rušení celních přehrad. Tyto změny měli postupně umožnit společné sjednocení země bez nutnosti násilí a revolucí. Krédem umírněných se stala trpělivost bez ukvapenosti.
Dalším významným představitelem proudu umírněných se stal piemontský kněz Vicenzo Gioberti.