Ve svém díle „O mravním a civilizačním prvenství Italů“ představil svůj model obnovy Itálie, při níž by měla hlavní roli hrát církev. Vzniklý stát by byl vlastně konfederací panovníků sjednocených pod papežovu vládu. V následujícím díle „Úvod k prvenství“ doplnil své úvahy o předpoklad provedení reforem, kterými by panovníci získali podporu obyvatel. Navíc otevřeně kritizoval papežovu vládu a zdrženlivou politiku piemontské monarchie. Stejně jako mnoho ostatních vlastenců sídlila většina umírněných v Piemontu, ať už d´Azeglia, Gioberti či Cesare Balbo a mladý Camillo Benso Cavour. Ale také v ostatních státech se našli přestavitelé umírněného proudu, jako Mark Minghetti v Římě, Gino Capponi v Toskánsku a skupinka vlastenců v Bologni. Tito zástupci se od piemontských částečně odlišovali svými názory. Revoluce pro ně sice nebyla řešením, ale odmítali se smířit s vládnoucí vrstvou a jejím stylem. Piemont se stal střediskem reformního obrozeneckého hnutí , protože zde umírnění dokázali najít kompromis s liberálním králem Karlem Albertem.

Umělci risorgimenta

V Itálii již od dob vídeňského kongresu působili umělci, jež vystupovali proti restauraci a podporovali národní obrodu. Obraceli se k obrovskému kulturnímu dědictví a italským dějinám, aby ukázali regulérnost italského nároku na jednotu a svobodu. Tito umělci dávali risorgimentu duši a stmelovali jeho proudy do jednoho mohutného celku. Jedním z nich byl Alessandro Manzoni, představitel romantismu, který se proslavil svým románem Snoubenci. Dílo je oceňované nejen pro svůj obsah, ale také po stránce jazykové. Manzoni se dokázal povznést nad provincionálnost italštiny a vytvořil řeč srozumitelnou pro všechny a zároveň účinnou. Dalším byl básník Giacomo Leopardi dokázal, ve svém díle ukázal, jak dokáže být italština účinná svou libozvučností a melodičností. Navíc prokázal velké vlastenecké cítění v mnohých básních vyjadřujících utrpení nesvobodného a rozděleného národa. Francesco De Sanctis se zařadil mezi obrozenecké autory výborným dílem Dějiny italské literatury, jež přináší do italské literatury nový analytický přístup k historii literatury.
Nejznámějším světovým tvůrcem risorgimenta se stal beze sporu skladatel Giuseppe Verdi. Svým původním svébytným dílem dokázal nadchnout publikum a proslavit tak novodobé italské umění i za hranicemi své vlasti.

Rok 1848 v Itálii

Společenská, hospodářská a politická situace v Itálii byla před rokem 1848 byla velmi složitá, mezi obyvateli vládla nespokojenost a vše opravdu směřovalo k revolučnímu řešení.