Po rozpadu Rakouska-Uherska převzaly korunovou měnu všechny nástupnické státy. Ale jen Československo úspěšně překonalo poválečný měnový rozvrat a zachovalo si i názvy měnových jednotek. Československá měna vznikla 3.-9.března 1919 okolkováním rakousko-uherských bankovek. Kolky v hodnotě 10h, 20h, a 1k vytiskla grafická unie v Praza a tiskárna Haase ve Vídni. Okolkované bankovky byly prohlášeny za první československé státovky. Okolkované bankovky byly 10, 20, 50, 100, 1000 korun. Neokolkované 1 a 2 korun.
Nově vzniklý Bankovní úřad ministerstva financí začal současně s kolkováním bankovek připravovat první státovky s českým a slovenským textem a slovanskou tematikou. S tiskem státovek se spěchalo kvůli ztrátám z falešných kolků. Tisícikoruna byla objednána v New Yorku. Byla tištěna hlubotiskem a tím dobře chráněna proti padělávání. Pětitisícikoruna byla tištěna hlubotiskem kombinovaným s knihtiskem ve Vídni. Obecně se soudí, že výtvarná úroveň těchto bankovek je vysoká. Jsou navrženy v secesním stylu Alfonsem Muchou (autor padesátikoruny je neznámý). Státovky první emise byly hojně padělány. Díky většinou méně kvalitnímu papíru docházelo k rychlému opotřebení, a proto byly vydány nové státovky 2.emise v hodnotách 5, 50, 100, 500 a 5000 Kč. Stejně jako tisícikoruna byly tištěny v Americe. Tisk bankovek v Americe, a předtím ve Vídni, byl od počátku považován pouze za náhradní řešení. Již v roce 1922 měl Bankovní úřad ministerstva financí ateliér, v němž byla prováděna výroba tiskových matric pro soukromé tiskárny, které až do roku 1928 zajišťovaly tisk nominálů 5, 10, 20 a 50 Kč. Nové zřízená tiskárna bankovek Národní banky v Praze v Růžové ulici, zahájila činnost v květnu 1928 tiskem první bankovky - dvacetikoruny 1926.
Vláda Československé republiky se po mnichovské dohodě z 29.září 1938 ocitla stejně jako celá republika v politické izolaci. Po zřízení Protektorátu byla stanovena německá marka zákonným platidlem v Protektorátu, platnost české koruny byla ponechána souběžně s německou markou. Bylo rozhodnuto, že poměr obou měn bude stanoven říšskou radou. Na jednou německou marku bylo počítáno 10 korun. Platební dohoda mezi Říšskou bankou a Národní bankou pro Čechy a Moravu nastartovala finanční vysávání Německem. Národní banka vyměňovala Němcům marky za koruny, ale získané marky nemohla uvádět do oběhu. Převáděla je do Berlína, kde jí byly připisovány jako aktivum. Slovenské mince a bankovky si během války zachovaly výtvarnou i technickou úroveň.