Trumfem Rusů se stala jejich odvaha a vytrvalost pěšího vojska.
Koncem prvního týdne v září Hitler utrpěl krizi důvěry, když si uvědomil, že jeho ofenzívě se nepodařilo hladce prorazit přes nepřítele. Teprve 19. září dospěla k Volze 4. tanková armáda a až 18. října se 6. armádě podařilo obsadit traktorový závod.
Sovětský štáb dale potají pokračoval v přípravě plánů na zahájení velkolepého dvojího obklíčení, které by zahnalo 6. armádu do izolovaného prostoru a vedlo by tak k jejímu úplnému zničení. Rusové postupovali podle plánu. Nejdříve zničili dvě rumunské armády, čímž zanechali široké trhliny na obou stranách Paulusovy armády. Tak se jim 23. listopadu podařilo obklíčit celou 6. armádu, od které si Hitler tolik sliboval. Paulusovu velení začal docházet nejen válečný materiál, ale také potraviny a vyčerpaní němečtí vojáci pomalu umírali hladem a mrazem. 10. ledna Rusové rozštěpili 6. armádu na dvě části. Severní izolovaný prostor byl definitivně rozdrcen 31. ledna a v jižním ustaly boje 2. února. Jednotky polního maršálka Pauluse 31. ledna kapitulovaly a během dvou dnů se vzdali i zbývající němečtí vojáci.
U Stalingradu pomrzlo nebo bylo zastřeleno 150 tisíc německých vojáků. Z těch, kteří se na konci ledna vzdali a padli do zajetí Sovětů (asi 90 tisíc lidí), se ani ne 10 procent vrátilo domů do Německa. Celkem Němci a jejich spojenci ztratili na tomto úseku fronty na půldruhého milionu vojáků, přes 3 a půl tisíce tanků, 12 tisíc děl a minometů a na 3 tisíce letadel. Osud byl tentokrát k Němcům krutý, ale spravedlivý, protože jejich taktika spálené země byla nelidská. Bezdůvodně pálili ruská obydlí a vyvražďovaly i starce, ženy a děti.
Ztráty na ruské straně se odhadují na 50 tisíc bojovníků, což je však jen málá část z celkového počtu ruských obětí 2. světové války. - (28 milionů Rusů, 6 a půl milionu Němců). - (0.2 procenta).
Bitva o Stalingrad skončila. Německý národ ztratil iluze o své neporazitelnosti a poprvé poznal chuť velké a kruté prohry.
Třetí říše vstoupila do svého posledního stádia.