Změna životního stylu
Renesance vyrůstá z probuzeného zájmu o antickou vzdělanost, vědu, filozofii i umění a pod jejich vlivem se tu utváří nový světový názor, na němž se podílejí poznatky z cest po Evropě i jiných světadílech i výsledky studia přírodních věd. Dosavadní zdánlivě "věčné" pravdy, jak je hlásala církev, se podrobují kritice a přežívající dogmata, více či méně bráněná svými zastánci, jsou zatlačována sílícím poznáním. Logickým důsledkem je změna životního stylu, opouští se středověký ideál pozemského žití jen jako přípravy na věčný život posmrtný a naopak v životě vezdejším se renesanční člověk snaží vychutnat co nejvíce. Život se zesvětšťuje, uvolňuje a tento obrat se zcela nutně odráží i v umění. Nyní se umění staví převážně do služeb člověka, místo kostela se základními architekturami stávají šlechtický zámek a palác a měšťanský dům. Umělci odkládají někdejší anonymitu, jsou ctěni a obdobně v malířství a v plastice se do popředí dostává portrét jako výraz individualismu a sebevědomí osobnosti jednotlivce. Umělecká díla se stávají předmětem zájmu sběratelů, mezi nimiž u nás přední místo zaujímá císař Rudolf II. Tyto vnější jevy mají ovšem základ v hospodářských podmínkách. Mocným činitelem se stávají města s rozvinutým obchodem a výrobou, z jejichž renesanční výstavby dodnes cítíme, až ani konfiskace majetku po nezdařilém povstání roku 1547 proti Ferdinandovi I., prvému Habsburkovi na českém trůně, je nadlouho neoslabily. Naopak hospodářské potíže hrozí šlechtě. Výnos z pozemků obdělávaných poddanými starým způsobem je nedostačující , a tak feudálním pánům nezbývá, než se postit do konkurence s městy, zejména zakládáním pivovarů, což přináší věčné spory a soudy s měšťanstvem. Kromě toho se přeorientovávají i v užitkování půdy - začínají hospodařit sami, ve vlastní režii, zakládají rybníky (nyní v daleko větší míře než v pozdní gotice, známá je osobnost "rybníkáře" Jakuba Krčína z Jelčan), do nichž přivádějí vodu důmyslná díla, stoky a kanály o délce až několika desítek kilometrů (jižní Čechy, Pardubicko), budují vinice, chmelnice, ovčírny - z někdejších bojovníků se stávají velkostatkáři. Ani církev nezůstává ušetřena proměn. Reformační proudy a tendence ji nutí k posilování vlastních pozic a k tomu má přispět i nedávno založený jezuitský řád, povolaný do Prahy již roku 1556. Nad domácími kališníky nabývají převahy luteráni a Čeští bratři, sjednotivší se na společném nábožensko-politickém programu, tzv. konfesi, a roku 1609 pro sebe vymáhají Majestát Rudolfův, zaručující náboženskou svobodu i pro poddané.