Vyšetřování podle pravidel inkvizičního procesu,od raného středověku prováděné církevní institucí,většinou za pomoci světské moci.Jako samostatná se inkvizice konstituovala až v průběhu středověku v souvislosti s údajným ohrožením církve kacíři.Církevní postup byl původně záležitostí biskupů,později se zapojilo do pronásledování (např.donatistů,manichejců)i světské právo.Od konce 12.století se inkvizice dostávala pod papežskou kontrolu.Od začátku 13.století se kacíři vydáváni k potrestání světské moci a mezi oběma složkami nastolena spolupráce,začala praxe upalování na hranici, v polovině 13.století papežem Inocencem IV.povoleno užití tortury.Inkvizice centralizována v papežský úřad vedený inkvizitory,převážně dominikány.Pronásledování kacířů často motivováno politickými a hospodářskými důvody(templáři ve Francii za Filipa IV.Sličného).Svého vrcholu dosáhla inkvizice v Itálii,Francii a Španělsku,kde se od roku 1478 stala státním úřadem,v Německu spojena od 15.století s pronásledováním čarodějnic(v Evropě rozšířeno do konce 17.stol.).Význam inkvizice poklesl vlivem osvícenské kritiky a odtržením církve od státu,její existence v některých zemích v 19.století(Španělsko do 1834,Itálie do 1859,církevní stát do 1870),v českých zemích zrušena Josefem II.Nejvyšší institucí pro všechny soudy ve věcech víry se po reorganizaci v souvislosti s protireformací stalo v roce 1542 tzv.Sanctum Officium,jež bylo 2. Vatikánským koncilem 1965 přeměřeno v kongregaci pro věci víry,tím inkvizice de facto zanikla. .