Umenie

Francie 3.12.1919
Renoir - mistr impresionismu
V Cagnes-sur-Mer, poblíž Nizzy na francouzské Riviéře, zemřel ve věku 77 let Pierre Auguste Renoir, jeden z nejvýznamnějších představitelů impresionismu v malířství. Renoir, pocházející z Limoges, se vyučil malířem porcelánu. V r. 1862 se seznámil s malířem Claudem Monetem, představitelem impresionismu, od něhož získal mnoho cenných podnětů. Na rozdíl od ostatních malířů impresionismu (-> 1874) dával Renoir přednost motivům osob před přírodními motivy. Zpočátku maloval především obrazy z každodenního všedního života. Podstatný vliv na Renoirův impresionismus mělo seznámení s klasickou antikou během malířovy italské cesty v r. 1880. Zhoršující se revmatické onemocnění znemožnilo Renoirovi na přelomu století další uměleckou tvorbu. Zachycení okamžitého dojmu
Obraz Imprese - východ slunce francouzského malíře Claude Moneta z roku 1872 (Musée Marmottan, Paříž) dal o dva roky později jméno skupině umělců, kteří opustili akademický styl a usilovali o zachycení imprese, okamžitého dojmu. Impresionisté, k nimž patřili Claude Monet, Edgar Degas, Auguste Renoir, Camille Pissaro, Alfred Sisley a Edouard Manet, tvořili malou skupinu s jednoduchým stylovým projevem. Zajímalo je zachycení momentálního dojmu, značné úsilí věnovali účinkům světla na podobu zobrazovaných předmětů. Okolní svět zobrazovali v jasných barvách, nanášených převážně letmými doteky štětce. Postavení objektů v prostoru a iluze hloubky pro ně ztratily význam.

Obrovský skandál kolem "Snídaně"
V salónu Refusés, v němž vystavovali obrazy, odmítnuté porotou výroční výstavy výtvarných umělců v Paříži, vyvolal skandál obraz Edouarda Maneta Snídaně v trávě, zobrazující nahou ženu. Motiv tohoto obrazu převzal Manet z Rafaelova Paridova soudu a Giorgioneova Koncertu na venkově. Manet, jenž chtěl ze svého díla vyloučit vše, co není malebné, sahal při hledání motivů svých obrazů často po tématech slavných mistrů. Svým postojem k zobrazování skutečnosti se Manet stal - spolu s dalšími impresionisty Monetem, Degasem a Renoirem - průkopníkem moderního malířství. Evropa byla nadšena Řeckem
Boj řeckého lidu za osvobození od osmanské nadvlády, jenž trval od r. 1821, podporovali a obdivovali evropští liberální i konzervativní intelektuálové, umělci a politici.

K tomuto literárnímu a politickému filhelénismu se kromě jiných hlásili i takoví spisovatelé, jako Victor Hugo, René François Chateaubriand, Alphonse de Lamartine, Adelbert von Chamisso a Jean Paul, bavorský král Ludvík I., francouzský malíř Eugene Delacroix, ale i věhlasný britský básník lord Byron. Evropský filhelénismus vedl k tomu, že se osvobozeneckého boje Řeků zúčastnilo mnoho dobrovolníků z celé Evropy (např. George Gordon Noel lord Byron). Vzniklo množství spolků, které projevovaly nadšené sympatie pro řecký lid. Ve filhelénismu dominovaly křesťansko-romantické, liberální i klasicistní myšlenky a hnutí samo bylo také výrazem silného odporu proti období restaurace. Velké množství obrazů, písní a básní vyjadřovalo nadšení pro věc řeckého národa.

Auvers-sur-Oise 29.7.1890
Syté barvy a expresívní výraz
V Auvers-sur-Oise zemřel sebevraždou v sedmatřiceti letech holandský malíř Vincent van Gogh. Van Gogh hledal zpočátku smysl života v duchovní oblasti a po působení v obchodě s obrazy studoval teologii. Posléze se věnoval umění. Vincent van Gogh žil ve veliké bídě a tuláckým životem. Stejně jako mnohé jiné ho zvábila Paříž, kde poznal impresionisty. Na jihu Francie pak objevil pro něj tak typickou barevnost. Van Gogh byl malířem tělem i duší. Charakteristické byly v jeho obrazech výrazné expresívní tahy štětcem a syté barvy, mezi nimiž jako symbol slunce a života hrála zvláštní roli žlutá. Van Gogh svým jedinečným dílem, hlavně pojetím barvy, výrazně ovlivnil umělecké malířské směry 20. století.

Secese - obnova umění
Po celé Evropě se v létech 1890-1914 rozšířil nový umělecký styl jako protiklad k převládajícímu historismu - secese. Usiloval o obnovu užitkového a výtvarného umění a o dosažení jednoty umění. Hlavním výrazovým prostředkem se stala plocha a ornament. Nový umělecký proud se šířil z Velké Británie. Představiteli spíše věcné orientace secese (v německých zemích Jugendstyl, ve Velké Británii Modern Style) byli William Morris v Londýně a Charles Rennie Macintosh v Glasgowě. Hlavními požadavky Britů byly věcnost, jednoduchost a preciznost. V zařízení interiérů převládly zejména světlé tóny. V Paříži a Bruselu naproti tomu dávali umělci Art Nouveau, jako Hector Guimard, Emile Gallé, René Lalique nebo Viktor Horta přednost květinovému stylu. Nákladnost a reprezentativnost byly důležitější než funkčnost. V malířství a ve výzdobě knih převládaly zvlněné linie a květinové motivy. Také umělci v Mnichově dávali přednost květinovému stylu. Významným střediskem secese byla Vídeň, kde do vývoje tohoto uměleckého směru zasáhli umělci kolem Gustava Klimta, a Praha, kde secesi nejlépe reprezentuje Obecní dům architekta Antonína Balšánka a řada dalších činžovních domů (např. v Pařížské ulici).

K nejslavnějším umělcům tohoto zaměření patřil také Alfons Mucha, působící tehdy v Paříži. Prvky secese převzali do své tvorby také umělci v USA, např. Louis Comfort Tiffany a Louis Henry Sullivan.