nabývá ve společnosti největší obliby loutna a teprve od 17. stol. vítězí housle. Loutna je tehdy tak oblíbeným domácím nástrojem jako dnes klavír. Prostřednictvím Arabů dostala se přes Španělsko do Evropy. Vyráběla se v protáhlém tvaru s širokým krkem a hmatníkem, na němž byly četné hmatové praže k usnadnění hry. Počet strun se měnil a dosahoval čísla 11 (5 stejně laděných dvojic a 1 samostatná struna). Byly laděny po kvartách s tercií uprostřed (aa-dd-gg-hh-ee-a). Pro svou akordickou hru stala se loutna v různých odrůdách členem orchestru, zvláště hlubší loutna, tzv. teorba. Hra na loutnu se pěstovala v širokých lidových vrstvách, dosáhla skutečné virtuosity a vytvořila vlastní nástrojový sloh, který měl vliv na hru klaviichordu a klavicemballa, předchůdců dnešního klavíru. Na klavichordu se struny rozechvívaly kovovými jazýčky (tangentami), upevněnými na zadním konci kláves. Tím, že se mohlo vyloudit několik tónů na jedné struně, byla u klavichordu značně omezena možnost akordické hry. Tuto nevýhodu odstranilo klavicemballo, neboť každý tón se zde rozezníval na zvláštní struně, a to hrotem havraního brku, umístěného na konci klávesy. Cemballa nazývala se též spinet, nebo v Anglii virginal. Virginalová hra dosáhla vynikajícího stupně v Anglii v době Shakespearově (skladatelé Byrd, Bull). Tyto nástroje umožňovaly po vzoru loutny jen krátký, drobený tón a rychlé, rozmanitě zdobené běhy. Lidová hudba byla zdrojem četných skladeb loutnových a cemballových, ale pouze loutny byly lidovějším nástrojem, kdežto cemballa a virginaly se těšily oblibě v tak zvané vyšší společnosti. Všem bylo společné vytvoření variační formy, která postupem doby nabyla nového prohloubení. Varhanářství má ve středověku kolébku v Byzanci a odtud proniklo též na západ. Antické hydraulické varhany s použitím vodní regulace se změnily ve varhany bez regulovaného vzduchu. Teprve koncem 15. stol vznikla zásuvková soustava, která umožnila třídění jednotlivých hlasů. V téže době stalo se zvykem dělit hrací stroj na manuály (klávesnice) s rejstříky a na pedál. V domácnostech se užívalo regálu, malých varhan s jazýčkovými hlasy (tón vzniká chvěním jazýčku, kromě fléten patří sem dřevěné a žesťové nástroje), přenosné varhany, tzv. portativy, se vyznačovaly retnými píšťalami (otvor mezi dvěma rty- různé druhy fléten.