V kosmických periodách vzniku a zániku světa uchovávají duše své dobré a zlé činy, spojují se s atomy a zahajují nový tvůrčí cyklus. Njája staví na materialistickém systému vaišéšiky a učí hlavně logice jako cestě poznání. Všech šest systémů uznává védy jako nejvyšší autoritu a závazný systém kast, tj. rozdělení společnosti do čtyř základních kategorií (kněží, knížata, obchodníci, svobodní rolníci). Etika, resp. pravé jednání (viz dharma), které závisí na sociálním postavení individua a není tedy totožná pro všechny, je zvláštním tématem dvou velkých indických eposů (viz Rámájana, Mahábhárata), které vznikly rovněž v tomto období. Stavějíce na bráhmanském učení, že povinností kněze je cesta poznání absolutna a studium svatých písem a ritů, povinností knížete je ochrana země a pořádání k tomu nutných obětí, povinností obchodníka je příprava hmotného zboží a povinností rolníka je poddanost třem nejvyšším kastám, zabývají se oba eposy především tématem pravého panovníka, resp. spravedlivého panovníka. Jako vzor nebo směrnice slouží dva avatáry (viz Ráma a Kršna) boha Višnua, kteří zde zaujímají pozici nejvyšší bytosti na místě Brahmy. Eposy, které tvoří konec klasické epochy hinduismu, a purány stojí na počátku procesu formování monoteistických směrů. V 18 tradovaných puránských textech zosobňují střídavě tři bohové (viz Brahma, Višnu a Šiva) neosobní absolutno (brahma). Kálidásova báseň Kumárasambhava, která vznikla v 4. - 5. stol., integrovala tři bohy do konceptu Trimúrti. Rozděluje tři podstatné funkce absolutna na jmenované bohy: Brahma zosobňuje funkci stvořitele světa, Višnu udržovatele světa a Šiva ničitele světa. V epoše monoteistického hinduismu se však vytvářejí dva směry, šivaismus a višnuismus, v nichž přebírá buď Šiva nebo Višnu všechny tři funkce absolutna. Jméno Šivy, který se asi vyvinul z védského boha Rudry, se poprvé objevuje v upanišadách. Avšak teprve sekta Pášupata ho povýšila na nejvyššího boha. Jeho kult zahrnuje uctívání Šiva-lingamu (falus) jako symbolu jeho tvůrčí síly. Uvnitř šivaismu jsou rozdílné směry. Všem je společný náboženský cíl, aby se duše osvobodila od svých pozemských svazků a dosáhla stavu označovaného jako šivatá ("přirozenost Šivovu"). S šivaismem se úzce pojí šaktismus, uctívání bohyně Šakti, ženy Šivovy. Jejím symbolem je jóni (vagina), která tvoří často architektonický základ lingamu. Pro stoupence šaktismu je spojení obou aspektů absolutna, mužského se ženským, výrazem původní kosmické harmonie. Jiný velký monoteistický směr, višnuismus, spatřuje nejvyšší princip v bohu Višnuovi.