Nejmladší z monoteistických světových náboženství založil svým zjevením Muhammad (*asi 570 - +632). Islám pochází ze západního pobřeží arabského poloostrova (viz Arábie), z měst Mekky a Medíny. Slovo "islám" znamená tolik co "odevzdání se Bohu" (viz Alláh) a je jménem, které sám Muhammad zvolil nově založenému náboženství. Ten, kdo se odevzdá Bohu, je muslim. Muslimové sami se vyhýbají pojmu mohamedán, Muhammada přijímají jen jako prostředníka Božího poselství, což se považuje za jeho jediný zázrak. Muslimové kritizují křesťanství za víru v Ježíše jako Syna Božího, kdežto v islámu je považován jen za jednoho z proroků, a jako Muhammad je jen člověk. Islám je vyznáním víry v jednoho všemohoucího Boha a zároveň také zákonem zjeveným od Boha skrze Muhammada. Poslušností a následováním tohoto zákona je muslim veden k Bohu. Základem islámu je korán a sunna (viz hadíthy). O tento základ se opírá islámská společnost (viz umma). Existence Boží se podobně jako v bibli předpokládá bez dalšího odůvodnění. V raných a základních pasážích zdůrazňuje korán dobrotu a všemohoucnost, ale i přísnost jediného Boha. Třetím rysem Božího bytí je jeho tvůrčí činnost. V protikladu ke Starému zákonu se tvůrčí akt v koránu popisuje jako trvale pokračující proces, do něhož Bůh může zasahovat svou všemohoucností. Další ústřední součástí islámské představy Boha je Bůh jako soudce při posledním soudu. Kritériem, podle něhož bude Bůh soudit, jsou dobré nebo špatné skutky člověka, a především jeho víra v Boha. Člověk má svobodu rozhodnout se pro cestu víry v Boha a žít svou víru v souhlase s učením o povinnostech, nebo zvolit cestu nevěry. V praxi není život bez náboženství pro muslima myslitelný. Není-li člověk muslim, musí alespoň patřit k jiným náboženstvím Písma (viz ahl al-Kitáb). Ti, které Bůh shledá spravedlivými, půjdou do nebe a tam budou žít v zahradě Edenu na věky. Ostatní budou předáni peklu a musí tam pykat. Silné zdůraznění ústředních pojmů islámské představy Boha v starších súrách koránu je chápáno jako ohraničení vůči starým tradicím. Podle islámského pojetí obsahuje korán zjevení předané Bohem přímo nebo skrze anděla Muhammadovi. Korán tedy podle toho není kniha v obvyklém smyslu, nýbrž psané, neměnné slovo Boží. Ortodoxní pojetí, to znamená státoprávní mínění islámských učenců, resp. čtyř klasických právních škol, vychází z toho, že korán nevznikl jednorázovým tvůrčím aktem Alláha, nýbrž vyjadřuje věčně existující vůli Boží. Je tak věčným atributem Božím.