Celkový počet Židů určených k likvidaci byl 11 milionů. Nacistický válečný stroj nestačil toto množství zlikvidovat, ale podařilo se mu zlikvidovat více než polovinu. Veškeré zatím prozkoumané údaje ukazují, že v letech 39-45 bylo nacisty zbaveno života asi 6 milionů Židů. Tento počet nezahrnuje jiné národnostní skupiny, které také zahynuly v koncentračních táborech, jako např. Poláci, Romové a další nežádoucí skupiny. Během Hitlerovy vlády byla zlikvidováno asi třetina židovské populace. Přímo v Osvětimi zahynuly asi 4 miliony lidí.

Kromě stěží představitelné hrůzy bylo obtížné uvěřit celkové iracionalitě masového vyhlazování. Dokonce ani z nacistického hlediska tam nebyl žádný smysl. Jednak byly železnice potřebné pro frontu (vlaky přepravující Židy měly absolutní přednost, dokonce i před vlaky, které jely na frontu za stalingradské krize) a jednak to nemělo smysl z ekonomického hlediska. Proč zabíjet lidi, kteří jsou schopni pracovat? Zde byla nenávist silnější než praktické potřeby. Absurdnost holocaustu spočívá ve faktu, že byli vražděni obyčejní lidé chladnokrevně a systematicky svými současníky ne pro to, že by něco spáchali, ale pro to, kým byli.