Aristotelés
(384 - 322 př. n. l.)

Bezesporu nejvýznamnějším Platónovým žákem byl Aristotelés. Narodil se roku 384 př.n.l. v rodině vynikajícího lékaře Nikomacha, který působil přímo u makedonského krále Amynta. Aristotelovým rodištěm je Stageira v Trácii (nedaleko od Makedonie). Aristotela ovlivnil rodinný život a již od mládí získával určité znalosti a hluboký zájem o přírodní vědy. Mohl zabývat zkoumáním fyzické podstaty člověka ale také navázat kontakty v makedonských dvorských kruzích. Jako cizinec nikdy nebyl athénským občanem, zůstal vždy pouze "metoikem".

Ve svých sedmnácti letech odjel Aristotelés do Athén, aby zde vstoupil do Platónovy Akadémie. Ve studiích setrval dvacet let (až do Platónovy smrti roku 347 př.n.l.). Aristotelés byl mimořádně nadaným studentem a nad svými spolužáky vynikal nesmírnou sečtělostí a výjimečným rozumovým nadáním. V roce 347 př. n. l. převzal vedení Akadémie Speusippos a Aristotelés spolu s dalším žákem, Xenokratésem, opustili Athény a přestěhovali se do Atarnea a poté do Mytiléné na ostrově Lesbos. V roce 343 nebo 342 př. n. l. přijal pozvání makedonského dvora a stal se vychovatelem syna makedonského krále Filippa, tehdy třináctiletého Alexandra Makedonského. Aristotelova výchova měla na Alexandrovo vyučování a chování významný vliv, nicméně o výchovných záměrech, které Aristotelés používal, se nedochovala žádná svědectví. Vychovatelem byl pouhé tři roky, neboť po Filipově smrti roku 335 př. n. l. se Alexandros musel věnovat politickým záležitostem řízení státu. Po třinácti letech se tedy Aristotelés znovu vrací do Athén, kde zakládá v předměstském gymnáziu u chrámu Apollóna Lykeiského vlastní školu (Lykeion, Lyceum). Protože svým žákům přednášel při procházkách v alejích parku obklopujícího gymnázium, označuje se Aristotelova škola jako peripatetická (z lat. paripateó - procházím se). Součástí Lycea byla také vynikající vědecká knihovna s rozsáhlými přírodovědeckými sbírkami. Po smrti Alexandra se dostala k moci protimakedonská strana a Aristotelés byl obžalován (stejně jako Sókrates) z bezbožnosti, protože údajně zbožňoval svého příbuzného Hermia z Atarnea. Využil existující právo a opustil Athény před rozsudkem roku 323 př. n. l. Nastěhoval se do Chalkidy na ostrově Euboia, kde se intenzívně věnoval teoretické práci, ale o necelý rok později, 322 př. n. l., na stejném místě zemřel. Ve své závěti projevil starost nejen o své blízké, nýbrž i o své otroky. Vedení Lykeia i knihovny odkázal Theofratovi.